Přeskočit na hlavní obsah

1. července 2011

Dnes nepřidám žádnou fotografii - sice jsem něco málo vyšila, ale opravdu málo, takže to ani nestojí za foto.

Sešlo se hodně práce, děti končily školu a odjížděly na prázdniny, takže jsem neustále prala, žehlila, balila, měnila kufry (znáte to - jeden křičí: ten červený je můj!, druhý ječí: ale mně se to do toho modrého nevejde!, apod.). Ale úderem jedenácté hodiny 1. července jsem se stala na téměř dva týdny bezdětnou, leč pracující matkou, tak si to hodlám pořádně užít....

Hurá! Konečně volno! Jenom ta práce mi tu radost poněkud kalí, ale peníze jsou holt k životu nezbytné:-(

Takže vytahuji první dětský dárek, na kterém chci toto léto pracovat, a to výšivku Pipi Dlouhou Punčochu od firmy Lanarte:


Sadu jsem dostala před dvěma lety od kamarádek z Plzně. Já ráda vyšívám, a Zuzka miluje knihy a filmy o Pipi dlouhé punčoše - takže je to vlastně dárek pro nás obě.  V sadě je potištěná bavlna, příze na pořadačích, včetně jedné efektní zlaté, a černobílá předloha. Jak jsem dlouho nevyšívala, tak jsem zvědavá, jak se poperu s látkou, na kterou je třeba vyšívat přes dvě vlákna, která je navíc potištěná - uff, docela mám strach, věřte mi. Ale z obrázku bude mit Zuzka určitě obrovskou radost, takže jdu do boje a nehodlám se vzdát!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

27.1.2018

Pokračuji v červené dece z babiččina kanafasu. Původní bloky jsou dokončené.


Ale Zuzka usoudila, že je to malé, takže budu přidělávat dalších šest. Teď je otázka, jaké vzory tam dát...


Vyšila jsem srdíčka stonkovým stehem. Ať se trošku liší od té předchozí, modré. Tam byly jen obrysy. Modrou deku najdete tady.


Vlastně mne tak napadlo, že ta modrá byla poslední moje došitá PW deka. Reakce na mé tehdejší šití nebyly moc vlídné, a já od té doby nebyla schopná žádnou další deku dokončit. Mám tu několik ufounků v různém stádiu rozkladu, a protože jaksi nemládnu, tak jsem se rozhodla všechny dokončit, protože hotové deky snad mí dědicové nějak využijí, ale blokovou skládačku vyhodí tak leda to popelnice.  :-( Takže od poslední deky uplynulo přesně pět let. Děsné...


A samozřejmě - Aurinka musí pečlivě vše vyzkoušet - látky a stavebnice prý jsou super měkké, deka bude jistojistě "pro kočku". Teď jak si to přebrat, že?




11.3.2018

Včera večer jsem dokončila další stránku na HAEDce Hanging Ornaments od Sandry Kuck, číslo 28 ze 64. Tímto jsem oficiálně za polovinou obrazu. Kdyby vám ty počty nevycházely, tak poslední řada stran má jen pár řádků, takže sice píši, že výšivka je na 64 listů A4, ale ve skutečnosti bych měla počítat o osm méně.



Jinak po mrazech minulý týden bylo tento víkend vysloveně jarní počasí. Které mi připomnělo, že je třeba začít myslet na léto - takže jsme se Zuzkou vysely rajčata, papriky, lilky, brokolice a další rostlinky, které nám, doufejme, budou dělat v létě radost svými plody.

Já nevydržela, a objednala k našim leknínům (kvetl zatím jenom jeden) fontánku, takže zase budeme mít malé vylepšení na terase. Už se těším, až zazimované květiny vystěhujeme z dílny, a já jí zase budu mít pro sebe... Do té doby už bych měla běhat jako srnka (pevně tomu věřím), tak to bude super.

PS: Asi jsem nakazila i Zuzku, protože ta si objednala semínka "živých kamenů". Tak jí budu držet pěsti, aby…

25.3.2018

Sundali mi sádru, chodím jenom o francouzské holi, protože ještě noha není úplně srostlá. Prý tak z jedné třetiny. Ale kvůli kotníku je to údajně takto lepší. Třikrát týdně rehabilitace - magnetoterapie a vířivka. Začíná mi chybět čas. A to mi ještě v noci na dnešek jednu hodinu sebrali díky přechodu na letní čas.

Takže je vidět, že ani na ruční práce není tolik času. Minulý víkend jsem vyzkoušela šití - pohnula jsem se Zuzčinou červenou dekou, ale celý týden to zůstalo ve stejném stavu.



Ještě musím našít červeno-bílé rozdělovací bordurky mezi,a  po přeměření doplnit na finální bordurou na požadovanou velikost. Jenom se bojím, jestli budu mít dost materiálu. Toho kanafasu už zase tolik nemám :-( Omlouvám se za kvalitu fotek, ale na jedné noze se fotí blbě - a ten večer mne obě - nemocná i zdravá - bolely řádně. A deku pro příště fotit jedině fotoaparátem, ne jenom mobilem. Slibuji.

A protože se jaro hlásí, i když se to nezdá, vyseli jsme první semínka - rajčata, lilky, papriky, dýně. …