Přeskočit na hlavní obsah

2, srpna 2011

Tak jsem se na pěkně dlouho odmlčela. Byla jsem totiž na dovolené. Těsně před odletem jsem to počítala - po třinácti letech jsem opět jela na dovolenou. Tedy pokud nepočítáte dvě mateřské dovolené, které mi fakt jako dovolená nepřipadaly. Nebo dovolenou s manželem a dětmi na horách v předchozích letech, kdy jsem fungovala jako kuchařka, uklízečka a tažná a nosná mula zároveň. Ne, letos jsem se vzbouřila, a byla dovolená u moře, v teple, na rovině bez jakékoliv vyhlídky byť na minimální kopeček.

Sice to zase až takové leháro nebylo - přece jenom udržet v dobré náladě a zaměstnání dvě dítka a babičku bylo občas nad moje síly. ale celkem a dokola vzato - užila jsem si to. Vařili mi, uklízeli mi (i když babička měla občas pocit, že i v hotelu je třeba stlát postele a vytírat v koupelně), dokonce i knihu jsem si přečetla, nemůžu si stěžovat. Snad za rok bude klidněji... Už budeme všici chytřejší a zkušenější. Snad.

Samozřejmě, že jsem ruční práce s sebou neměla. To mne naštěstí napadlo, že na ně čas nebude. Ale vzorně po večerech po návratu pracuji na Pipi pro Zuzanku. Proč nevidíte foto??? No přece protože není středa, ale úterý:-) Počkejte si do zítřka. Zatím chudinka vypadá jako zombie - má obličej, bez vlasů, bez očí, ale se zuby - a fakt na ní není hezký pohled.... Vůbec se jí nedivím, že se nechce fotit.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

27.1.2018

Pokračuji v červené dece z babiččina kanafasu. Původní bloky jsou dokončené.


Ale Zuzka usoudila, že je to malé, takže budu přidělávat dalších šest. Teď je otázka, jaké vzory tam dát...


Vyšila jsem srdíčka stonkovým stehem. Ať se trošku liší od té předchozí, modré. Tam byly jen obrysy. Modrou deku najdete tady.


Vlastně mne tak napadlo, že ta modrá byla poslední moje došitá PW deka. Reakce na mé tehdejší šití nebyly moc vlídné, a já od té doby nebyla schopná žádnou další deku dokončit. Mám tu několik ufounků v různém stádiu rozkladu, a protože jaksi nemládnu, tak jsem se rozhodla všechny dokončit, protože hotové deky snad mí dědicové nějak využijí, ale blokovou skládačku vyhodí tak leda to popelnice.  :-( Takže od poslední deky uplynulo přesně pět let. Děsné...


A samozřejmě - Aurinka musí pečlivě vše vyzkoušet - látky a stavebnice prý jsou super měkké, deka bude jistojistě "pro kočku". Teď jak si to přebrat, že?




11.3.2018

Včera večer jsem dokončila další stránku na HAEDce Hanging Ornaments od Sandry Kuck, číslo 28 ze 64. Tímto jsem oficiálně za polovinou obrazu. Kdyby vám ty počty nevycházely, tak poslední řada stran má jen pár řádků, takže sice píši, že výšivka je na 64 listů A4, ale ve skutečnosti bych měla počítat o osm méně.



Jinak po mrazech minulý týden bylo tento víkend vysloveně jarní počasí. Které mi připomnělo, že je třeba začít myslet na léto - takže jsme se Zuzkou vysely rajčata, papriky, lilky, brokolice a další rostlinky, které nám, doufejme, budou dělat v létě radost svými plody.

Já nevydržela, a objednala k našim leknínům (kvetl zatím jenom jeden) fontánku, takže zase budeme mít malé vylepšení na terase. Už se těším, až zazimované květiny vystěhujeme z dílny, a já jí zase budu mít pro sebe... Do té doby už bych měla běhat jako srnka (pevně tomu věřím), tak to bude super.

PS: Asi jsem nakazila i Zuzku, protože ta si objednala semínka "živých kamenů". Tak jí budu držet pěsti, aby…

25.3.2018

Sundali mi sádru, chodím jenom o francouzské holi, protože ještě noha není úplně srostlá. Prý tak z jedné třetiny. Ale kvůli kotníku je to údajně takto lepší. Třikrát týdně rehabilitace - magnetoterapie a vířivka. Začíná mi chybět čas. A to mi ještě v noci na dnešek jednu hodinu sebrali díky přechodu na letní čas.

Takže je vidět, že ani na ruční práce není tolik času. Minulý víkend jsem vyzkoušela šití - pohnula jsem se Zuzčinou červenou dekou, ale celý týden to zůstalo ve stejném stavu.



Ještě musím našít červeno-bílé rozdělovací bordurky mezi,a  po přeměření doplnit na finální bordurou na požadovanou velikost. Jenom se bojím, jestli budu mít dost materiálu. Toho kanafasu už zase tolik nemám :-( Omlouvám se za kvalitu fotek, ale na jedné noze se fotí blbě - a ten večer mne obě - nemocná i zdravá - bolely řádně. A deku pro příště fotit jedině fotoaparátem, ne jenom mobilem. Slibuji.

A protože se jaro hlásí, i když se to nezdá, vyseli jsme první semínka - rajčata, lilky, papriky, dýně. …