Přeskočit na hlavní obsah

20. prosince 2011

Dnes by měl manžel narozeniny. Zapálila jsem svíčku u jeho fotky i na hřbitově, a vzpomínám na ty roky, co jsme spolu prožili.... První vánoce v pražském bytě - jak nám spadnul stromeček a nemohli jsme se dostat do pokoje, protože zatarasil dveře. Jak jsme pozvali všechny příbuzné, včetně babiček a dědečků na vánoční sváteční oběd, a nestačila nám majonéza na salát a pořád někdo jezdil do obchodu pro další. Jak se nám nechtěla vejít krůta do trouby. Jak jsem organizovala přesuny patnácti lidí v bytečku jako dlaň, aby se všichni vystřídali u jídla, aby babičky a dědové mohli posedět, aby si kuřáci mohli dojít zakouřit, aby, aby, aby...  A jak mne před všemi požádal o ruku.... Znovu jsem nasadila snubní prstýnek - ty roky v malém bytě stejně byly moc krásné - měli jsme pocit, že máme život před sebou, plánů kopec, a všechno nám připadalo tak strašně snadné.....

A pak touha po bydlení ve větším, zahradě, rodině. Nic nešlo jednoduše, vše bylo s překážkami, ale vše vyšlo. Škoda, že když už jsme se mohli jen a jen radovat, a nemuseli o nic moc bojovat, protože naše sny se splnily, tak manžel musel odejít... Vloni touto dobou jsem si nechala přestřihnout snubní prsten - mám ho schovaný v krabičce s manželovým.... Vlastně svůj život mohu měřit na prstýnky - zásnubní se zirkony, snubní ze zlata, k narození syna, k narození dcery, přestřihnutý snubní, znovu nasazený zásnubní.... Jsem zvědavá, jaký bude příště...

Ale dost vzpomínání - děti jsou naše budoucnost, a ty moje se šíleně moc těší na vánoce... Protože brzy po vánocích odjíždí na hory za sestřenicemi, dovolila jsem jim nazdobit stromeček o týden dříve. Letos stromeček vybírala Zuzanka, Tomáš určoval ozdoby. Sám koupil nové. Stromeček je nádherný - decentní a krásný. Překvapili mne ti moji drobečci.

Na klavíru je papírový betlém, který vystřihli a sestavili před dvěma roky. A nad klavírem visí věnec, který zdobila Zuzanka zbylými sněhovými vločkami ze stromečku.

Jasně, že jsem se jim snažila udělat i já radost. Objevila jsem nádherný adventní kalendář s malými šuplíčky, kam jsem jim schovala dobrůtky na celý prosinec.









Vloni měli poprvé pověšený i vyšívaný adventní kalendář od firmy Dimensions. Každý den se střídají - jeden pověsí vyšívaný obrázek a druhý si vezme dobrůtku z domečkového kalendáře, druhý den si první vezme dobrůtku z domečkového kalendáře a druhý pověsí vyšívaný obrázek...
Toto je ten vyšívaný kalendář:






A poslední obrázek - dostala jsem od Tomáška vánoční přání a PFko. Mám z nich velkou radost, moc se mu povedla...



Veselé vánoce i Vám všem. A v novém roce hodně štěstí, zdraví, spokojenosti a životní pohody!

Jana s dětmi

Komentáře

  1. Smutný článek, ale ze života. Hned po ránu jsi mě rozbrečela. Ono je snad lépe nevzpomínat a hledět dál. Dětem jsi připravila nádherné vánoce. Stromeček je nádherný, tak jako celá vánoční výzdoba.
    Přeji vám všem hezké vánoce, ať si je děti užijí a Ty máš z nich stále radost.
    Iva

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Janičko, Iva řekla úplně všechno a já ti přeju krásné, klidné a pohodové Vánoce Vlasta :)

    OdpovědětVymazat
  3. Vlasto a Ivanko - moc děkuji za milé komentáře. Vzpomínat je třeba s láskou, a hledět dát s nadějí:-) Oběma přeji krásné vánoce prodchnuté domácí pohodou. Jana

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře! Jsou pro mne moc důležité. Jana

Populární příspěvky z tohoto blogu

27.1.2018

Pokračuji v červené dece z babiččina kanafasu. Původní bloky jsou dokončené.


Ale Zuzka usoudila, že je to malé, takže budu přidělávat dalších šest. Teď je otázka, jaké vzory tam dát...


Vyšila jsem srdíčka stonkovým stehem. Ať se trošku liší od té předchozí, modré. Tam byly jen obrysy. Modrou deku najdete tady.


Vlastně mne tak napadlo, že ta modrá byla poslední moje došitá PW deka. Reakce na mé tehdejší šití nebyly moc vlídné, a já od té doby nebyla schopná žádnou další deku dokončit. Mám tu několik ufounků v různém stádiu rozkladu, a protože jaksi nemládnu, tak jsem se rozhodla všechny dokončit, protože hotové deky snad mí dědicové nějak využijí, ale blokovou skládačku vyhodí tak leda to popelnice.  :-( Takže od poslední deky uplynulo přesně pět let. Děsné...


A samozřejmě - Aurinka musí pečlivě vše vyzkoušet - látky a stavebnice prý jsou super měkké, deka bude jistojistě "pro kočku". Teď jak si to přebrat, že?




11.3.2018

Včera večer jsem dokončila další stránku na HAEDce Hanging Ornaments od Sandry Kuck, číslo 28 ze 64. Tímto jsem oficiálně za polovinou obrazu. Kdyby vám ty počty nevycházely, tak poslední řada stran má jen pár řádků, takže sice píši, že výšivka je na 64 listů A4, ale ve skutečnosti bych měla počítat o osm méně.



Jinak po mrazech minulý týden bylo tento víkend vysloveně jarní počasí. Které mi připomnělo, že je třeba začít myslet na léto - takže jsme se Zuzkou vysely rajčata, papriky, lilky, brokolice a další rostlinky, které nám, doufejme, budou dělat v létě radost svými plody.

Já nevydržela, a objednala k našim leknínům (kvetl zatím jenom jeden) fontánku, takže zase budeme mít malé vylepšení na terase. Už se těším, až zazimované květiny vystěhujeme z dílny, a já jí zase budu mít pro sebe... Do té doby už bych měla běhat jako srnka (pevně tomu věřím), tak to bude super.

PS: Asi jsem nakazila i Zuzku, protože ta si objednala semínka "živých kamenů". Tak jí budu držet pěsti, aby…

25.3.2018

Sundali mi sádru, chodím jenom o francouzské holi, protože ještě noha není úplně srostlá. Prý tak z jedné třetiny. Ale kvůli kotníku je to údajně takto lepší. Třikrát týdně rehabilitace - magnetoterapie a vířivka. Začíná mi chybět čas. A to mi ještě v noci na dnešek jednu hodinu sebrali díky přechodu na letní čas.

Takže je vidět, že ani na ruční práce není tolik času. Minulý víkend jsem vyzkoušela šití - pohnula jsem se Zuzčinou červenou dekou, ale celý týden to zůstalo ve stejném stavu.



Ještě musím našít červeno-bílé rozdělovací bordurky mezi,a  po přeměření doplnit na finální bordurou na požadovanou velikost. Jenom se bojím, jestli budu mít dost materiálu. Toho kanafasu už zase tolik nemám :-( Omlouvám se za kvalitu fotek, ale na jedné noze se fotí blbě - a ten večer mne obě - nemocná i zdravá - bolely řádně. A deku pro příště fotit jedině fotoaparátem, ne jenom mobilem. Slibuji.

A protože se jaro hlásí, i když se to nezdá, vyseli jsme první semínka - rajčata, lilky, papriky, dýně. …