Co přinesl únor...

Počasí je u nás jako na houpačce - chvíli sníh, vzápětí jaro. Po pravdě - už se na to jaro těším.

Možná i proto jsem jako další výšivku vytáhla Trio of Lilies do firmy Bucilla. Před mnoha a mnoha lety jsem jí začala vyšívat - už jsem o tom psala v předchozím příspěvku. Nějak jsem si nemohla vzpomenout, proč jsem jí odložila. Kvůli spoustě čtvrt a třičtvrtěkřížků? Nebo kvůli tvrdé aidě, která je úplně plechová? Fakt nevím. Přestože jsem měla v práci fofr, nedalo mi to, a každou volnou chvilku jsem vyšívala - klidně po jednom návleku místo svačiny. A za pár dnů mi už kvetla na látce krásná oranžová lilie.

Možná jste si všimli (nebo nevšimli), že na blogu přibyla nová záložka s názvem Loudavý Pešek. Přihlásila jsem se poprvé do podobné akce. Velmi mne potěšilo, že se mohu přihlásit sama - šiji sama pro sebe, tudíž na mě nikdo nezávisí. Bojím se totiž, abych splnila případná očekávání (a termíny - znám se velmi dobře). Takže s radosti a chutí šiji sama pro sebe, a uvidím, jak mi to půjde. Třeba příště už budu šít naostro v klasickém uspořádání. A protože dnes skončilo první kolo, mám i já hotový svůj středový blok.

Volám jaro!

Dnes znovu televize hlásí, že na celém území republiky byla sněhová kalamita. Obvykle se jen pousměji a jdu smést koštětem těch pár neposedných vloček, neboť v naší nížině u vody spíše prší než sněží. Ale omyl - tentokrát sněžilo. A hodně. Také vím proč - dětem totiž začaly jarní prázdniny a já je vezla k babičce a dědovi do Krkonoš....

Prozíravě jsem nahlásila, že vyrazíme později. Aby bylo na silnicích protaženo. Přece nebudu naše silničáře honit v sobotu brzy po ránu. Ráno v sedm hodin mne probudil pluh. S úsměvem jsem se ještě zavrtala do peřin, aby mne v půl osmé probudil sypač. Jupí! Můžeme vyrazit.

Než jsme naložili auto, začalo sněžit docela intenzivně. Akce vypadala následovně - vymetla jsem nájezd, ometla jsem auto, naložila dvě zavazadla, zavřela kufr auta, vymetla nájezd, ometla auto, naložila další zavazadla... A tak dále, a tak podobně. Třešinkou bylo stěhování Pepíka - to je naše andulka. Děti si jí chtěly vzít s sebou. Nuž co. Nejdřív ho chtěl sníst pes v předsíni i s klecí, pak s ním málem Zuzka upadla na chodníku, a nakonec na něj děti naházely v autě bundy, takže se nám mohl udusit. Naštěstí ne, všimli jsme si toho,  byl v pohodě a celou cestu na svém oblíbeném sedadle spolujezdce komentoval mé řidičské schopnosti, ostatní řidiče i počasí. Seděl na bidýlku zobáčkem k přednímu sklu a nejvíc se mu líbila zácpa na dálnici.

Ano, půlhodinové stání na dálnici se mu líbilo asi nejvíc. Byla tam velká bouračka, naštěstí jenom plechy. I z toho je vidět, že opravdu nebylo pěkné počasí... Sice jsem z toho nejdřív byla celá nešťastná a nervozní, ale nakonec jsem byla za to stání ráda - konečně mi odmrzly stěrače a já mohla stírat přední sklo a nelovit rozmazané obrysy zasněžené cesty splývající s okolními poli.

Celý tento den krásně ladil s právě dokončenou výšivkou - vánoční podložkou Skater's Village od firmy Dimension. Když jsem zjišťovala, kdy jsem jí začala vyšívat, málem jsem omdlela - 13. června 2009!!!! To je strašné....  Obrázek je tak, jak jsem ho právě sundala z rámu, takže je celá zmuchlaný a zkroucený.


Už jsem objednala i látku na dokončení, tak doufám, že do konce března bude hotové a bude čekat na svůj čas vánoční....


A protože se mi už opravdu začíná stýskat po jaru, tak jsem vysela rajčata a slunečnice a hvozdíky a lilky a papriky a tak dále a tak podobně. Semínka už raší, rostlinky sílí, a já se moc těším na sladké červené a žluté plody, grilovaný lilek a sluníčkové květy slunečnic... Pro urychlení jsem si cestou koupila kytičku narcisků.






















A aby se to jaro blížilo mílovými kroky, vybrala jsem si jako další výšivku Trio Lilies od firmy Bucilla. Tato sada má řadu prvenství od začátku i konce. Je to první sada, kterou jsem koupila v bazaru na serveru Okoun, a to konkrétně od Nitky. Kdysi dávno před lety, na posledním srazu, na kterém jsem byla, mi bavlnky roztřídila Tunte. První stehy jsem udělala na posledním tvořivém pobytu Desatero řemesel v Poniklé, kde jsem byla s Hankie. Holky, obě mi moc chybíte... Tak na vás budu při vyšívání této sady vzpomínat. 






V klubu děvčata začala pracovat na další společné dece. Vybrala country vzor z otisků dlaní a srdíček. Toto je můj příspěvek do tohoto společného projektu.

Kája má narozeniny....

Kája je Zuzčina kamarádka. Každé ráno se holčičky před školou nadšeně vítají, těší se evidentně na sebe, a já jsem moc ráda, že jsou spolu.
















No, a Kája má narozeniny. Samozřejmě, že jí Zuzanka vyrobila přáníčko, koupila drobné dárečky, a mne moc a moc prosila, abych Káje ušila tašku nebo kabelku. Látky vybrala sama, vzor také, takže na mně zbylo opravdu jen jí ušít:-))

Taška je jednoduchá, bez zapínání, s odšitými rohy. Je větší, aby se do ní Káje vešel případně i velký sešit - třeba na nějaký kroužek. Ozdobená je krajkou a velkými knoflíky. Snad se jí bude líbit...

















O minulém víkendu jsme vyzkoušeli recept na nepečené nekynuté skládané koláčky. Těsto bylo hned, plnění trvalo déle. Při pečení jsme zjistili, že koláčky plněné marmeládou se otevírají a nedrží pohromadě. Maková a povidlová náplň fungovaly bez problémů.





Byly moc dobré, tak si také nabídněte...

Vánoce v lednu

V letošním roce bych chtěla dokončit několik svých kostlivců, UFOnů, či jak sami věcem dlouhodobě rozdělaným a nedokončeným říkáte. A protože jsem si dlouho nemohla vybrat (ano, mám jich hodně, na můj vkus příliš hodně - nemám totiž v povaze nechávat nedodělané věci, ale nějak se ten život během posledních x-let zašmodrchal a zapletl, že se jich tu několik ve skříni objevilo), tak jsem to vzala pěkně popořádku. A jako první je v mých plánech dlouhodobě uváděn tento:

Vánoční podložka/ubrus od firmy Dimensions - Skater's Village.

Moc jsem se kdysi na tento ubrus těšila. Když dorazil konečně z e-bay, byla jsem přešťastná. Radost trochu ztlumilo  zjištění, že je látka na jednom místě proříznutá, pravděpodobně z výroby, protože sada byla originálně zatavená.... Ale s tím jsem se už vyrovnala - jsem rozhodnutá látku uříznout a nastavit v druhé polovině látkou s vánočním vzorem, stejnou, kterou bych chtěla celou deku olemovat.

Takže první problém vyřešen. Druhý byl náročnější. Samozřejmě, aby celá deka pod vánoční stromeček měla dostatečný průměr, vyšívá se na aidu s obrovskými čtverci. Obrovskými, protože já mám ráda aidu 18ct, a toto je 11ct. Nemám ráda velké křížky. Nerada vyšívám více jak dvěma vlákny, a tady musím občas vyšívat i šesti! A nakonec mne ani nebaví vyšívat šesti odstíny jedné barvy po jednom-dvou křížcích, když ten efekt ani není vidět. Fakt není. To bylo velké zklamání.... Tento problém asi nevyřeším, to prostě musím přetrpět.

A třetí a poslední problém - jak na takový kusanec látky, těžké a neskladné, vyšívat. Zkoušela jsem jenom v ruce, ale to křížky nejsou tak pěkné. Zkoušela jsem vyšívat na bubínku, ale vzhledem k velkým křížkům jsem udělala pár křížků a byla jsem mimo bubínek. Zkoušela jsem vyšívat na rámu, a přebytečnou látku si po straně srolovat - ale bylo to na místě srolované látky příliš široké a látka nešla pořádně vypnout. Nakonec jsem narolovala látku pouze na spodní tyč a vršek látky nechala přepadat přes vrchní tyč rámu. Látku jsem vypnuta a uchytila na horní tyč rámu klipsami. Potud fajn. Sice to nebylo ideálně vypnuté, ale vyšívat se dalo. Tedy skoro... Rám totiž přepadal, a já byla nucena si ho přidržovat jednou rukou. Pak ale člověk mohl vyšívat jen jednou rukou, a já jsem zvyklá vyšívat na rámu oběma rukama. Takže vždy jsem vydržela vyšívat chvíli, než mne vztek, že se rám stále převažuje, donutil vyšívání odložit do kouta a dělat, že tam není. Ale letos jsem na to konečně přišla! Přivázala jsem rám ke stojnám. Na jednom konci na pevno, na jednom konci mám smyčku, kterou v případě, že potřebuji zapošít z rubu, vyháknu a rám můžu otočit a zapošít. Funguje to super! Konečně vyšívám bez zbytečného rozčilování. Jen ještě zvažuji, že místo smyčky přivážu kroužek na klíče - určitě se mi nevyvlékne ze stojny a bude se snadněji navlékat na tyčku. Jakmile budeme doma zdraví a já budu moci jet do krámu, hned si ho koupím. Už se těším...

Jak jsem psala, byli jsme tento týden doma nemocní. Tedy nejdřív Zuzka, potom i já. Synek je zdravý jako řípa, ten asi onemocní příští týden... Snad ne. Takže jsem se mohla v klidu zamyslet nad úpravou rámu, ale i kus vyšít. Takto jsem postoupila za tento týden...