Přeskočit na hlavní obsah

Volám jaro!

Dnes znovu televize hlásí, že na celém území republiky byla sněhová kalamita. Obvykle se jen pousměji a jdu smést koštětem těch pár neposedných vloček, neboť v naší nížině u vody spíše prší než sněží. Ale omyl - tentokrát sněžilo. A hodně. Také vím proč - dětem totiž začaly jarní prázdniny a já je vezla k babičce a dědovi do Krkonoš....

Prozíravě jsem nahlásila, že vyrazíme později. Aby bylo na silnicích protaženo. Přece nebudu naše silničáře honit v sobotu brzy po ránu. Ráno v sedm hodin mne probudil pluh. S úsměvem jsem se ještě zavrtala do peřin, aby mne v půl osmé probudil sypač. Jupí! Můžeme vyrazit.

Než jsme naložili auto, začalo sněžit docela intenzivně. Akce vypadala následovně - vymetla jsem nájezd, ometla jsem auto, naložila dvě zavazadla, zavřela kufr auta, vymetla nájezd, ometla auto, naložila další zavazadla... A tak dále, a tak podobně. Třešinkou bylo stěhování Pepíka - to je naše andulka. Děti si jí chtěly vzít s sebou. Nuž co. Nejdřív ho chtěl sníst pes v předsíni i s klecí, pak s ním málem Zuzka upadla na chodníku, a nakonec na něj děti naházely v autě bundy, takže se nám mohl udusit. Naštěstí ne, všimli jsme si toho,  byl v pohodě a celou cestu na svém oblíbeném sedadle spolujezdce komentoval mé řidičské schopnosti, ostatní řidiče i počasí. Seděl na bidýlku zobáčkem k přednímu sklu a nejvíc se mu líbila zácpa na dálnici.

Ano, půlhodinové stání na dálnici se mu líbilo asi nejvíc. Byla tam velká bouračka, naštěstí jenom plechy. I z toho je vidět, že opravdu nebylo pěkné počasí... Sice jsem z toho nejdřív byla celá nešťastná a nervozní, ale nakonec jsem byla za to stání ráda - konečně mi odmrzly stěrače a já mohla stírat přední sklo a nelovit rozmazané obrysy zasněžené cesty splývající s okolními poli.

Celý tento den krásně ladil s právě dokončenou výšivkou - vánoční podložkou Skater's Village od firmy Dimension. Když jsem zjišťovala, kdy jsem jí začala vyšívat, málem jsem omdlela - 13. června 2009!!!! To je strašné....  Obrázek je tak, jak jsem ho právě sundala z rámu, takže je celá zmuchlaný a zkroucený.


Už jsem objednala i látku na dokončení, tak doufám, že do konce března bude hotové a bude čekat na svůj čas vánoční....


A protože se mi už opravdu začíná stýskat po jaru, tak jsem vysela rajčata a slunečnice a hvozdíky a lilky a papriky a tak dále a tak podobně. Semínka už raší, rostlinky sílí, a já se moc těším na sladké červené a žluté plody, grilovaný lilek a sluníčkové květy slunečnic... Pro urychlení jsem si cestou koupila kytičku narcisků.






















A aby se to jaro blížilo mílovými kroky, vybrala jsem si jako další výšivku Trio Lilies od firmy Bucilla. Tato sada má řadu prvenství od začátku i konce. Je to první sada, kterou jsem koupila v bazaru na serveru Okoun, a to konkrétně od Nitky. Kdysi dávno před lety, na posledním srazu, na kterém jsem byla, mi bavlnky roztřídila Tunte. První stehy jsem udělala na posledním tvořivém pobytu Desatero řemesel v Poniklé, kde jsem byla s Hankie. Holky, obě mi moc chybíte... Tak na vás budu při vyšívání této sady vzpomínat. 






V klubu děvčata začala pracovat na další společné dece. Vybrala country vzor z otisků dlaní a srdíček. Toto je můj příspěvek do tohoto společného projektu.

Komentáře

  1. Vánoční podložkou to jaro nepřivoláš! :-)))
    Je nádherná, k dnešnímu počasí jak dělaná.
    Srdíčka a ručičku máš obšívané ručně?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, Ivanko, aplikovala jsem ručně... Moc mne to bavilo.

      Vymazat
  2. Ta výšivka je nádherná. Obdivuji tvou trpělivost.
    Narcisky a sazeničky připomínají, že se blíží jaro ... já mám doma ve váze tulipány, ale sadit budu až v dubnu :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře! Jsou pro mne moc důležité. Jana

Populární příspěvky z tohoto blogu

27.1.2018

Pokračuji v červené dece z babiččina kanafasu. Původní bloky jsou dokončené.


Ale Zuzka usoudila, že je to malé, takže budu přidělávat dalších šest. Teď je otázka, jaké vzory tam dát...


Vyšila jsem srdíčka stonkovým stehem. Ať se trošku liší od té předchozí, modré. Tam byly jen obrysy. Modrou deku najdete tady.


Vlastně mne tak napadlo, že ta modrá byla poslední moje došitá PW deka. Reakce na mé tehdejší šití nebyly moc vlídné, a já od té doby nebyla schopná žádnou další deku dokončit. Mám tu několik ufounků v různém stádiu rozkladu, a protože jaksi nemládnu, tak jsem se rozhodla všechny dokončit, protože hotové deky snad mí dědicové nějak využijí, ale blokovou skládačku vyhodí tak leda to popelnice.  :-( Takže od poslední deky uplynulo přesně pět let. Děsné...


A samozřejmě - Aurinka musí pečlivě vše vyzkoušet - látky a stavebnice prý jsou super měkké, deka bude jistojistě "pro kočku". Teď jak si to přebrat, že?




11.3.2018

Včera večer jsem dokončila další stránku na HAEDce Hanging Ornaments od Sandry Kuck, číslo 28 ze 64. Tímto jsem oficiálně za polovinou obrazu. Kdyby vám ty počty nevycházely, tak poslední řada stran má jen pár řádků, takže sice píši, že výšivka je na 64 listů A4, ale ve skutečnosti bych měla počítat o osm méně.



Jinak po mrazech minulý týden bylo tento víkend vysloveně jarní počasí. Které mi připomnělo, že je třeba začít myslet na léto - takže jsme se Zuzkou vysely rajčata, papriky, lilky, brokolice a další rostlinky, které nám, doufejme, budou dělat v létě radost svými plody.

Já nevydržela, a objednala k našim leknínům (kvetl zatím jenom jeden) fontánku, takže zase budeme mít malé vylepšení na terase. Už se těším, až zazimované květiny vystěhujeme z dílny, a já jí zase budu mít pro sebe... Do té doby už bych měla běhat jako srnka (pevně tomu věřím), tak to bude super.

PS: Asi jsem nakazila i Zuzku, protože ta si objednala semínka "živých kamenů". Tak jí budu držet pěsti, aby…

25.3.2018

Sundali mi sádru, chodím jenom o francouzské holi, protože ještě noha není úplně srostlá. Prý tak z jedné třetiny. Ale kvůli kotníku je to údajně takto lepší. Třikrát týdně rehabilitace - magnetoterapie a vířivka. Začíná mi chybět čas. A to mi ještě v noci na dnešek jednu hodinu sebrali díky přechodu na letní čas.

Takže je vidět, že ani na ruční práce není tolik času. Minulý víkend jsem vyzkoušela šití - pohnula jsem se Zuzčinou červenou dekou, ale celý týden to zůstalo ve stejném stavu.



Ještě musím našít červeno-bílé rozdělovací bordurky mezi,a  po přeměření doplnit na finální bordurou na požadovanou velikost. Jenom se bojím, jestli budu mít dost materiálu. Toho kanafasu už zase tolik nemám :-( Omlouvám se za kvalitu fotek, ale na jedné noze se fotí blbě - a ten večer mne obě - nemocná i zdravá - bolely řádně. A deku pro příště fotit jedině fotoaparátem, ne jenom mobilem. Slibuji.

A protože se jaro hlásí, i když se to nezdá, vyseli jsme první semínka - rajčata, lilky, papriky, dýně. …