Přeskočit na hlavní obsah

Pololetní prázdniny

Děti se tento týden nemohly dočkat konce týdne, protože měly delší víkend o jeden den - pololetní prázdniny. Ve čtvrtek se pochlubily vysvědčením - já byla spokojená, Zuzinka měla samé jedničky, Tomík už ne, ale to se v sekundě na výběrovém osmiletém gymnáziu snad ani nedá čekat. Ale on moc spokojený nebyl, tak uvidím, jak se s tím učením v druhé polovině školního roku popasuje. Že by se třeba začal víc učit a méně se účastnil různých olympiád a školních akcí??? No, uvidíme...

Zuzanka  miluje zpěv - chodí na sólový i sborový zpěv. Kvůli zpěvu se zřekla i výtvarky a klavíru, protože prostě zpěv je pro ní priorita číslo jedna.  Letos má nové učitele na oba druhy zpěvu. Na sbor mladou paní učitelku, která už děti učí dvoj a trojhlas. A vybírá zajímavé, i když často složité písničky. Tedy z mého laického pohledu. Tento týden Zuzanka potřebovala nový obal na noty do sboru. Paní učitelka chtěla, aby děti měly otevírací desky, do kterých půjdou vložit noty a otáčet s nimi, aniž by je na sboru neustále někde sypaly, ztrácely apod. Tak jsem jí koupila plastový kroužkový rychlovazač, do něj si Zuzinka dává  euroobaly s notami. A aby neměla obal obyčejný, prostý, plastový, ušila jsem jí na něj kabátek. Dcerka si přála romantický, modrý, s kytičkami. Byla nadšená - prý se mi povedl. Měla jsem obrovskou radost. Vždy jsem chtěla zpívat, ale na rozdíl od dcerky zpívat neumím, i když hudební sluch mám. Zase mi šlo lépe hrát na klavír, to musím přiznat. Holt jsme každá na něco jiného.




Tento týden byl pracovně hektický, navíc zkrácený o pololetní prázdniny a můj úraz, který mne na prvních pár dnů totálně vyřadil z provozu. Přesto na herduli nitky kreslí další, v pořadí třetí srdíčko. Až bude hotové, vyrobím girlandu a pověsím na místo - bude to tak akorát - Valentýn se blíží...

Zuzance se srdíčka také moc líbí, tak jsem jí slíbila také girlandu, tentokrát do modra. Nějak je na tu modrou barvu v poslední době vysazená. Uvažuji o světlounce modré s fuchsiovou - aby se jí hodila do pokojíčku...





I na výšivce jsem udělala pár stehů. Z pátého listu už mám hotovou všechu tmavě zelenou, teď dokončuji střední zelenou atd. Na tomto listu je asi nejvíc vyšívání, ale nevadí, určitě ho brzy dodělám a zase se o kousek posunu dál. Při vyšívání si rozsvítím voňavou svíčku, uvařím velký hrnek dobrého čaje, pustím nějaký pěkný film nebo CD-čko, a každý jeden steh si vysloveně užívám. Já to vyšívání jako relax životně nutně potřebuji....






Pro radost a volání jara jsem si koupila hyacinty. S Tomem jsme vybrali dvoje - růžové, které nám už kvetou, a bílé, které teprve nakvétají. Zuzanka k nim vybrala fialkový obal s bílými puntíky a na stůl bílý ubrus s fialovou výšivkou od mé babičky. Je to taková naše malá zdoběnka. Stále něco ladí. Kéž by tak ladila i pořádek ve svém pokojíčku:-)



Hyacinty nám nádherně provoněly jarem celé přízemí. Každou zimu si je kupujeme - pro radost a pro přivolání jara. Z jejich nádherné vůně se až hlava zatočí... Později na jaře pak cibulky sázíme do záhonku, a pokud nám je myšky nesní, další jaro zase rozkvetou. To pak lezu po kolenou a voním k nim - voní trochu jinak než doma, ale i tak je to krásné. Do jejich vůně se mísí vůně čerstvé hlíny, rašící trávy, i slaboučká vůně sněženek a primulek, které jsou kolem nich. Kolikpak asi hyacintů rozkvete na záhonku letos?






Komentáře

  1. Jani jsi šikovná, paličkování ti jde. Pro mě to už je vyšší dívčí:-)) S vyšíváním taky u TV relaxuju. Ty vyšíváš křížkem bez rámečku? To mě nejde, musím mít látku napnutou v rámu:-))
    Ajka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ajko, díky za pochvalu. V kroužku paličkování jsou větší šikulky než já. A k tomu vyšívání - na fotce je vidět kolečko od bubínku - vyšívám nejradši v bubínku, i když i velký stojací rám mám, ale nějak se mi ho nechce v poslední době stavět. Co mne bolí klouby, tak radši hodím nožky nahoru na stoličku a pohodlně se stočím do křesla, než abych v předklonu vyšívala na rámu. I když na něm mi to šlo nepoměrně rychleji, protože jsem mohla vyšívat obouruč.

      Vymazat
  2. Jani, ty máš zase tolik krásných prací!!! Mě se to paličkování líbí i s těma špendlíčkama :) Je to takové krásně barevné :) A dětičky máš moc šikovné!!! Tomík je na sebe asi dost přísný, určitě měl vysvědčení krásné :)
    Mějte se moc pěkně!! Papa, Jola

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jolanko, děkuji za pochvalu. Také se mějte nádherně! Jana

      Vymazat
  3. To je tak milý příspěvěk... Obě děti máš neskutečné a Zuzanka se pomamila :)
    Vyšívání si užívám stejně jako Ty, je to relax, bez kterého se už neobejdu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivi, děkuji za milá slova. No, uvidíme, co se Zuzankou udělá puberta, ale snad v ní něco zůstane...

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře! Jsou pro mne moc důležité. Jana

Populární příspěvky z tohoto blogu

28.1.2019

Deka Ledové květy pro Margarétku

Kolegovi v práci se nedávno narodila první dcerka, Margarétka. A když je to taková ledová princeznička, narozená v nejstudenějších měsících roku, hned mne napadly zbytky látek v ledově šedých, modrých a zelenkavých odstínech. Už dlouho jsem s nimi počítala na nějakou deku nebo jiný projekt, ale na velkou deku jich bylo málo, a na ubrus zase moc :-) A dětská deka pro miminko byla tak akorát. A když se objevila výzva od Moda Fabrics na společné šití Moda Love quilt ve třech velikostech, bylo rozhodnuto.



Velikost z charmpacku byla plusmínusautobus vyhovující, ale 80 x 80 cm mi přišlo málo. Tak jsem přidala dvě bordurky, konec konců bílá i modrošedá mi zbyly, tak proč blok nezvětšit o kousek.



Deka je podšitá zelenkavým fleesem. Je lehounká, a přitom teplá. Dá se použít do postýlky i do auta, jako přebalovací podložka u paní doktorky, nebo hrací na zem. Jak se bude hodit.



Prošívání je jednoduché, do špiček kopírujících tvar. Hrála jsem si i se sešíváním - h…

10.12.2018

Zítra bude Zuzce patnáct let. Tak strašně rychle to uteklo. Z malého, ubrečeného miminka je velká, usměvavá slečna. Kde jsou všechny ty roky, co tu s ní jsme? Kam zmizel všechen ten čas? Jsem nesmírně ráda, že jí mám, i když za těch patnáct let byly i dny, kdy bych jí přetrhla na dvě malé do školky, ale které dítě nezazlobí, že :-)

No, a když patnáct let, tak jsem plánovala pořádný dar - deku. Však víte, tu srdcovou, červenou, kanafasovou. Top jsem dokončila včas, ale pak mne životní události semlely na fašírku, a patnácté narozeniny se blížily, a mně bylo jasné, že prošití a olemování se fakt v mém případě nekoná. Jenže po světě chodí andělé, a jednoho takového jsem potkala i já. Jen tak mezi řečí jsem se zmínila, že holt deka pro dcerku hotová nebude, ale co, máme před sebou spoustu dalších narozenin a svátků a jiných příležitostí. Nic jsem tím nemyslela, nic nečekala - a už vůbec ne nabídku - zabal to a pošli, já ti to proquiltuji.   Vím, že všechny quiltařky mají před vánoci napil…

9.9.2018

Týden školy za námi. U nás letos nic nového - kvarta a septima - známé tváře, známá škola, známá cesta. Jo, za rok to bude jiná - jeden maturita, druhá taneční. Ale letos ticho před bouřkou :-)

Doma celkem také nic nového - začalo poprchávat, zahrada se zazelenala, ovocné stromy znovu kvetou (jsem zvědavá, co budou dělat na jaře), dýně konečně znovu nasadily plody - snad stihnou aspoň trochu dozrát. Známí si odvezli dětský domeček, takže přemýšlím, co s vytvořenou mezerou - je třeba upravit keře kolem, které se tvarovaly dle domečku, uvažuji o dokoupení něčeho, co roste rychleji, aby se zakryl nečekaný průzor k nám do zahrady od sousedů - asi nějaký tavolník vyhraje, zlatých dešťů máme ve volně rostlém živém plotě až dost. Nebo nějaký panašovaný ptačí zob by mohl být fajn. Uvidím, na co narazím v zahradnictví.

Na terase kvetou ibišky jako o život. Konečně mám fotku i žlutého - no není nádherný?



S novým školním rokem začal nový projekt - Sampler pro kamarádku - ze stránek Moniky Kolejo…