Měsíc pryč. Kam se poděl? Oslavili jsme Zuzčin svátek, pak odjela na soustředění, pár rozluček s nejlepšími kamarády, nákupy, testy, balení - a už je pryč. Ve velkém světě. A sama... Kdy se z dítěte stane samostatná jednotka? Ani jsem si toho pořádně nestihla všimnout.
Utahaná, unavená, roztěkaná se táhnu těmi uspěchanými dny, přestávám je pomalu odlišovat od sebe. Práce, rodina, domácnost, zahrada, dům... A stejně nic nestíhám, a neustále slyším, že se něčemu a někomu věnuji málo. Je mi to líto. Ale víc už nemůžu. I tělo začalo stávkovat - neustále mne brzdí nějaké zdravotní neduhy, a když ani na ty nedbám, tak úrazy.
Učím se pomalu říkat ne, odpočívat, zastavit se. Tak ať se i vám daří zpomalit, život prožít, a ne jenom přežít, vychutnat si krásné okamžiky, a nenechat si je zkazit jiným škarohlídem.
.JPG)
Taky mi to utíká mezi prsty, lidi stihli během karantény uklidit, vymalovat a já nevím co ještě... Já nic... Opatruj se a uber a poslouchej svoje tělo. Pa e
OdpovědětVymazatEvi já nevím, karanténa pro mne znamenala podstatně víc práce. Kdo měl čas si užívat volna, tomu v dobrém závidím.
VymazatTaky zpomaluji, úmyslně. Vypouštím nepotřebné - a taky to jde. Čas běží neúprosně. :-)
OdpovědětVymazat