Přeskočit na hlavní obsah

15. února 2012





Tak co je nového v našich končinách?

Jak už jsem psala - minulý týden jsem strávila s dětmi a příbuznými na horách. Byli jsme v Krkonoších, ve Velké Úpě. Děti si zalyžovaly, užily sněhu a zimních radovánek. Bylo krásně, sluníčko svítilo, sníh byl bílý, mráz zalézal pod nehty, ale nám to nevadilo. Měla jsem z dětí obrovskou radost - krásně lyžují. Neviděla jsem je lyžovat minimálně jednu zimu, sama jsem lyžovala po třech letech...











První zádrhel přišel při zjišťování stavu lyžařského oblečení - přece jenom skoro třicet kilo od posledního nástupu do přezkáčů je znát. Ne na přezkáčích - ty mi byly furt dobře. Kupodivu ani na bundě. Ale kalhoty - to byl kámen úrazu. Naštěstí pár dnů před odjezdem dorazily větší koupené na Aukru, takže jsem mohla na bílý svah vyrazit jako červená Karkulka - červené lyže, červené kalhoty, červená bunda. Ve spojení se svou mohutností jsem asi byla na sjezdovce opravdu těžko k přehlédnutí:-)) Přesto se jednomu snowboardistovi podařilo téměř mne zezadu smést. Ale zastavila jsem ho vlastním tělem. Občas je dobré mít golemovskou postavu:-)







Druhý zádrhel přišel při zkoušení dětských bot - synkovi nebyly boty na běžky. Vzhledem k tomu, že jsem měla pocit, že má mírně hroší postava by mohla hluboce prošlapovat běžkařskou stopu, nabídla jsem mu (přesvědčena, že to nevyjde), ať si zkusí moje běžkařské boty. Ve výsledku jsem o ně přišla. Zbyly mi jenom lyže a hůlky... Dělat legraci se ne vždy vyplácí...











Třetí zádrhel se objevil při montáži rakve na střechu auta. Rakev jsem našla. Byla poněkud nepřehlédnutelná, neboť visela u stropu garáže. Po mírných peripetiích se mi jí podařilo sundat dolů. Bohužel byla bez klíčku. Následující dopoledne jsem strávila hledáním odpovídajícího klíčku. Odpoledne hledáním návodu na montáž. Klíček jsem našla, návod na montáž nikoliv. Usoudila jsem, že mám přece technické vzdělání, a zkusila namontovat rakev metodou pokus-omyl. Po první montáži v mínus patnácti stupních jsem nemohla otevřít kufr auta. Na druhý pokus vše klaplo. Radši jsem jezdila s rakví dva dny po městě doufajíc, že kdybych jí přidělala blbě, tak by spadnula a v malé rychlosti by nikoho nezabila (na rozdíl od rychlé jízdy po dálnici). Nespadla, takže jsme mohli vyjet:-))





Jak jsem psala, děti jezdí velmi dobře.  Brzy jim přestala modrá sjezdovka stačit, a donutily mne přesunout se na červenou. Ještě, že s námi byla švagrová se švagrem, kteří děti občas vytáhli i na prudší svahy - mně by bohatě stačila ta modrá.... Děti byly na mne neskutečně hodné - na styčných bodech na mne trpělivě čekaly a povzbuzovaly mne. Ano, děti povzbuzovaly mne, nikoliv já je. Tak jsem to dopracovala...



Na horách nebyl čas cokoliv tvořit - lyže, děti, úkoly, příbuzní... Užili jsme si to až do dna, ale nic nového nepřibylo. Domů jsem přijela s mírnými abstinenčními příznaky.




 Na diskuzním foru na Dámě.cz, které se zabývá frivolitkami, se mi usilovně zalíbila záložka od Nancy z www.be-stitched.com. Nancy tuto záložku nabízí jako vzor zdarma, najdete ji na této adrese: http://www.be-stitched.com/bookmark.asp








Nedalo mi to, a za tento víkend jsem si ji vyrobila. Použila jsem bavlněnou háčkovací přízi Monika. Zápolila jsem s ní, co to dalo - přece jenom jsem dlouho nefrivolitkovala... Ale po dokončení byla radost obrovská. Moc děkuji capelle a frakiře z Dámy, že mne do frivolitek po letech znovu "navezly":-)










V Dámském klubu, který máme tady u nás v Čelákovicích (http://damskyklub.mypage.cz/ ) jsme se s děvčaty dohodly, že budeme šít patchworkové charitní deky. Dámy se chtějí naučití šit PW ručně. Vytvořila jsem návrh první deky a na sobotním klubu 11. února první skupinku dam učila šít patchwork po anglicku - přes papírové šablonky. Děvčatům se to moc líbilo, každá ušila kus bloku. Tak doufám, že jim nadšení vydrží a tu deku do konce dotáhneme a bude nějakého stařečka u nás hřát...


Jinak nikde nic nového nepřibylo:-)

Komentáře

  1. Fotky z Kérkonoš jsou nádherné :-) Akorát jsem marně hledala Červenou Karkulku na sjezdovce :-)
    Záložka je úžasná, jak jsi to mohla stihnout za pouhý víkend? Jako záložku je jí škoda používat, to by se ušmudlala!
    Deka bude nádherná, ale šít jí v ruce, na to bych neměla trpělivost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, fotky nic moc - foceno bylo jen mobilem. Mám i pár fotek ve foťáku, ale ten je synka, tak musím počkat, až mi je stáhne do počítače...

      Moc děkuji za pochvalu záložky, velmi mne to bavilo, jen kdyby mne ty ruce lépe poslouchaly:-((

      A deka? Ono si říkáš, ale kdybys to zkusila, tak bys zjistila, že tohle ruční šití je k televizi a na takové to domácí tlachání nejlepší:-)) Občas nemám chuť se jít zavřít do dílničky ke stroji, a když máš potažené šablonky, tak ani nemusíš moc koukat a jenom v klidu šiješ a šiješ a deka pomaličku přibývá. A tuhle nás navíc bude šít víc, tak to snad dáme dohromady:-)

      Vymazat
  2. Jsem zvědavá, jak se vám bude s dekou dařit. A hlavně - jestli se nějaká šikula chytne a začne šít dál sama. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Jani, to je krásná náhoda! :-) Dneska po mailu, teď na blogu :-) Máš krásné děti a dovču na sněhu závidím!

    Se šablonkama souhlasím... dobrý filmeček, nohy na židli a už se stehuje! Tak snad zvládnu i něco nového :-)

    Jola

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jolanko, to tedy:-)) Ale musím se přiznat, že moje je jenom ta cácorka ve žluté bundě. Druhé kvétko z čertovy zahrádky je její sestřenice:-)) Synka tu nikde zrovna na fotce nemám.

      A ty se svýma šikovnýma rukama šití PW určitě zvládneš, to se nebojím:-) Těším se na tebe na klubu!

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře! Jsou pro mne moc důležité. Jana

Populární příspěvky z tohoto blogu

27.1.2018

Pokračuji v červené dece z babiččina kanafasu. Původní bloky jsou dokončené.


Ale Zuzka usoudila, že je to malé, takže budu přidělávat dalších šest. Teď je otázka, jaké vzory tam dát...


Vyšila jsem srdíčka stonkovým stehem. Ať se trošku liší od té předchozí, modré. Tam byly jen obrysy. Modrou deku najdete tady.


Vlastně mne tak napadlo, že ta modrá byla poslední moje došitá PW deka. Reakce na mé tehdejší šití nebyly moc vlídné, a já od té doby nebyla schopná žádnou další deku dokončit. Mám tu několik ufounků v různém stádiu rozkladu, a protože jaksi nemládnu, tak jsem se rozhodla všechny dokončit, protože hotové deky snad mí dědicové nějak využijí, ale blokovou skládačku vyhodí tak leda to popelnice.  :-( Takže od poslední deky uplynulo přesně pět let. Děsné...


A samozřejmě - Aurinka musí pečlivě vše vyzkoušet - látky a stavebnice prý jsou super měkké, deka bude jistojistě "pro kočku". Teď jak si to přebrat, že?




11.3.2018

Včera večer jsem dokončila další stránku na HAEDce Hanging Ornaments od Sandry Kuck, číslo 28 ze 64. Tímto jsem oficiálně za polovinou obrazu. Kdyby vám ty počty nevycházely, tak poslední řada stran má jen pár řádků, takže sice píši, že výšivka je na 64 listů A4, ale ve skutečnosti bych měla počítat o osm méně.



Jinak po mrazech minulý týden bylo tento víkend vysloveně jarní počasí. Které mi připomnělo, že je třeba začít myslet na léto - takže jsme se Zuzkou vysely rajčata, papriky, lilky, brokolice a další rostlinky, které nám, doufejme, budou dělat v létě radost svými plody.

Já nevydržela, a objednala k našim leknínům (kvetl zatím jenom jeden) fontánku, takže zase budeme mít malé vylepšení na terase. Už se těším, až zazimované květiny vystěhujeme z dílny, a já jí zase budu mít pro sebe... Do té doby už bych měla běhat jako srnka (pevně tomu věřím), tak to bude super.

PS: Asi jsem nakazila i Zuzku, protože ta si objednala semínka "živých kamenů". Tak jí budu držet pěsti, aby…

25.3.2018

Sundali mi sádru, chodím jenom o francouzské holi, protože ještě noha není úplně srostlá. Prý tak z jedné třetiny. Ale kvůli kotníku je to údajně takto lepší. Třikrát týdně rehabilitace - magnetoterapie a vířivka. Začíná mi chybět čas. A to mi ještě v noci na dnešek jednu hodinu sebrali díky přechodu na letní čas.

Takže je vidět, že ani na ruční práce není tolik času. Minulý víkend jsem vyzkoušela šití - pohnula jsem se Zuzčinou červenou dekou, ale celý týden to zůstalo ve stejném stavu.



Ještě musím našít červeno-bílé rozdělovací bordurky mezi,a  po přeměření doplnit na finální bordurou na požadovanou velikost. Jenom se bojím, jestli budu mít dost materiálu. Toho kanafasu už zase tolik nemám :-( Omlouvám se za kvalitu fotek, ale na jedné noze se fotí blbě - a ten večer mne obě - nemocná i zdravá - bolely řádně. A deku pro příště fotit jedině fotoaparátem, ne jenom mobilem. Slibuji.

A protože se jaro hlásí, i když se to nezdá, vyseli jsme první semínka - rajčata, lilky, papriky, dýně. …