Jó třešně zrály, sladký třešně zrály...
Co k tomu říct. Venku zrají třešně, jsou červené, šťavnaté (a u nás ze stromu už snězené).... Známá je miluje, a ráda by si je užívala celoročně. V Praktické ženě vloni objevila ubrus, který jí vzal za srdíčko, a moc si přála podobný, kostkatý, vícebarevný, navíc s prostírkami, aby ubrus vydržel déle čistý.
Dlouho jsem přemýšlela, kudy do toho a kudy z toho - ubrus dle požadavků vycházel skoro na dvoumetrový čtverec. Měla jsem starost, aby nebyl moc těžký, aby manipulace s ním a žehlení nebylo náročné. Nakonec jsem ho ušila z popelínových kostičkatých látek - žluté na střed a zelené na lem. Na lem jsem naaplikovala třešničky. Vzhledem k použitým vzorkům jsem se rozhodla aplikovat tzv. "plůtkovým" stehem, který napodobuje ruční práci. Přece jen celý ubrus působí jakoby retro, a entlovací steh mi nepřišel pro tento vzhled právě vhodný. Celý ubrus je podšitý jednobarevným popelínem a prošitý v lemu. Víc ne - aby bylo jednodušší žehlení. I když zabírá 4 metry čtverečné, není těžký, a vzhledem k použitým materiálům si myslím, že jeho údržba nebude složitá.
Prostírky jsou ze zelené kostičky. Tolik kostiček jsem snad nikdy v životě nespočítala:-)) Na zelené kostičce jsou proto, aby byly hezky vidět na tom žlutém středu a aby ladily s lemem s třešničkami. Na prostírkách jsou také třešničky. A aby to nebylo tak fádní, tak jsem je olemovala červeným proužkem. Hned byly veselejší:-) Prostírky jsou vyztužené sakonem.
Jo, a malá poznámka - my máme o dost menší stůl, takže to vypadá, že ubrus je zbytečně velký. Ale problém je jen v našem stole...
Harry-Potterovské narozeniny
Synkovi je letos 11 let. Krásný věk s dvěma jedničkama. Miluje draky. Zbožňuje Dračí jezdce. Když byl pan Paolini v Praze a měl autogramiádu, vydržel stát přes čtyři hodiny frontu a čekat na autogram. U nás v Čelákovicích máme moc šikovné cukráře v Růžové cukrárně. Každý rok si na ně vymýšlím různé tvary a náměty dortů. Musím přiznat, že jsou úžasní - vždy mi vyšli vstříc a nejen, že jejich dorty vypadají skvěle, ony hlavně moc a moc chutnají. Já vždy objednávám tzv. odlehčený - s pudinkovým krémem s ovocem - nemusím těžké máslové krémy. A ani nikdo od nás z rodiny. Ale zpět k dortu. Vzhledem k tomu, že letos konečně vyšel čtvrtý, závěrečný díl Dračích jezdců, a že Tomášek získal své milované autogramy a věnování do dvou knih z těchto čtyř dílů, tak jsme s majiteli Růžové cukrárny vymysleli, že by i dort mohl být s touto tematikou.
Věděla jsem, že jsou šikovní, ale kniha s upraveným nápisem byla prostě
nádherná. Tomášek měl obrovskou radost, a ač mne překvapila velikost
dortu - hned se snědl. Byl výtečný. I nemocná neteř, Tomova sestřenice,
která vzhledem k nemoci právě nejí, tak snědla velký kus dortu. Moc
děkujeme.
Sladké mámení....
Občas mi děti udělají radost - uvaří kafíčko (koupené Tomáškem, je výborné, s příchutí Winter Praline - mňam), a na talířek dají vlastnoručně ozdobený perníček (od Zuzanky z výletu do Ostré nad Labem). Pak si jdou hrát a nechají mne těch deset minut vychutnávat jejich lásku a radost z toho, že je mám...
A Zuzanko - opravdu mi nevadilo, že se ti ten perníček v batůžku polámal. Byl i tak krásný a nádherně slaďounký - jako pusa od tebe....
Zuzanka dostala pytel plný pletených oblečků na miminka, aby si mohla oblékat panenky. Má totiž spoustu panenek všech možných velikostí. Řada oblečků bude našim panenkám velká, ale nějak vymyslíme, jak je upravit. Pytel jsem po příjezdu domů vysypala, oblečky roztřídila a vyprala.
.JPG)
