Přeskočit na hlavní obsah

Silvestrovské šití, aneb inspirace z babiččina prádelníku

Vítám vás v novém roce 2013! Doufám, že nás všechny v tomto roce čeká jen to dobré, špatného pomálu, jenom jako toho koření. I toho když je moc, tak je jídlo nechutné, tak doufám, že tento rok bude pěkně vypečený, voňavý, chutný, laskavý, prostě fajn.

Včera jsem se zúčastnila silvestrovského mystery, které vymyslela Hana (Anahi na Fleru neboli Permonik na Dámě). Dobře jsem udělala - je to dokonalý vzor pro látku, kterou jsem už dlouho plánovala zpracovat. Jen ten nápad pořád nepřicházel...

Pamatujete ještě na povlečení našich babiček? Modrý a červený kanafas s vytkávanými bílými kvítky? Když jsem byla malá a marodila jsem, směla jsem spát u babičky na gauči. Babi mne přikryla velkou duchnou - ne prošívanou dekou, ale duchnou - když jsem dlouho plácala rukama, tak jsem měla málo peří na hrudi, ale na nohou se udělal obrovský péřový balón, ve kterém bylo nožkám příjemně teplíčko... A babi mívala povlečení z modrého kanafasu. Zdobené bavlněnou krajkou. Vidím to jako dnes...

Když jsem před lety byla na "bleším trhu", tak tam prodávali jeden polštář z modrého kanafasu a jeden z červeného. Byly v podstatě netknuté. Ale já je musela mít - kvůli vzpomínkám na dětství. Chtěla jsem z nich ušít Zuzance povlečení pro panenky. Jenže mi to přišlo líto. A tak jsem to pořád odkládala a odkládala.... Ale teď nějak zase vypluly napovrch, já na ně koukala, do toho to silvestrovské šití, a já si najednou řekla - proč z nich neudělat deku?

Původně jsem si myslela, že bude deka červeno-modrá - aby byla dost velká. On ten modrý polštář byl poloviční proti tomu červenému. Ale po ušití bloků se mi to nezdálo, a nakonec tedy budu šít deky dvě. Jednu červenou, a jednu modrou. Jelikož je modré méně, tak do těch dočasně prázdných čtverců vyšiji srdíčka bavlnkou - jako když mi babička podepisovala trička a trenýrky na tábory - vyšívala mi na ně obrázky a do nich iniciály, aby to bylo hezké. Další změnou byla látka na podklad. Řízla jsem totiž původně čtverce z režné látky, ale nebylo to ono (tak mi tak dochází, že bych mohla mít deky tři, sakryš...). Babička měla doprovodné polštáře vždy z bílé bavlny. I prostěradlo bylo sněhobílé. Prostě ta režná mi k té látce neseděla....

Takže teď jdu vymyslet, jak tu modrou deku trošku "nafouknout", spočítat bordury ze zbylého drtku modrého kanafasu a došít zbylé bloky a bordury na tu červenou. Z režných čtverců asi nic nebude. No, možná, možná ubrus, ale nevím, nevím, zda budu šít stejný vzor ještě potřetí...

Komentáře

  1. Vidím, že Silvestra sis užila parádně! Já byla doma a vyšívala jsem u Retra, takže jsem si ho taky užila :-) Deka bude nádherná, už se těším na výsledek.

    OdpovědětVymazat
  2. Je to krásné. Tohle mystery je vůbec povedené a ještě v tomto podání. Fantazie. J.

    OdpovědětVymazat
  3. Jo, Anahi je taková studna nápadů :) a tvé deky se rýsují krásně, tak ať se ti je podaří zdárně dle tvých představ dokončit :) Máš v tom zašitou krásnou vzpomínku!

    Tu duchnu měla i moje babička, jen už si nevybavuji povlečení, ale pamatuji si ta vyděšená rána, že se během noci něco stalo, páč nemohu hýbat nohama a naštvaný výraz mého staršího bratra, že si mám jako pohnout peřím :)

    Jani, krásný a zdravý nový rok! Jola

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře! Jsou pro mne moc důležité. Jana

Populární příspěvky z tohoto blogu

27.1.2018

Pokračuji v červené dece z babiččina kanafasu. Původní bloky jsou dokončené.


Ale Zuzka usoudila, že je to malé, takže budu přidělávat dalších šest. Teď je otázka, jaké vzory tam dát...


Vyšila jsem srdíčka stonkovým stehem. Ať se trošku liší od té předchozí, modré. Tam byly jen obrysy. Modrou deku najdete tady.


Vlastně mne tak napadlo, že ta modrá byla poslední moje došitá PW deka. Reakce na mé tehdejší šití nebyly moc vlídné, a já od té doby nebyla schopná žádnou další deku dokončit. Mám tu několik ufounků v různém stádiu rozkladu, a protože jaksi nemládnu, tak jsem se rozhodla všechny dokončit, protože hotové deky snad mí dědicové nějak využijí, ale blokovou skládačku vyhodí tak leda to popelnice.  :-( Takže od poslední deky uplynulo přesně pět let. Děsné...


A samozřejmě - Aurinka musí pečlivě vše vyzkoušet - látky a stavebnice prý jsou super měkké, deka bude jistojistě "pro kočku". Teď jak si to přebrat, že?




11.3.2018

Včera večer jsem dokončila další stránku na HAEDce Hanging Ornaments od Sandry Kuck, číslo 28 ze 64. Tímto jsem oficiálně za polovinou obrazu. Kdyby vám ty počty nevycházely, tak poslední řada stran má jen pár řádků, takže sice píši, že výšivka je na 64 listů A4, ale ve skutečnosti bych měla počítat o osm méně.



Jinak po mrazech minulý týden bylo tento víkend vysloveně jarní počasí. Které mi připomnělo, že je třeba začít myslet na léto - takže jsme se Zuzkou vysely rajčata, papriky, lilky, brokolice a další rostlinky, které nám, doufejme, budou dělat v létě radost svými plody.

Já nevydržela, a objednala k našim leknínům (kvetl zatím jenom jeden) fontánku, takže zase budeme mít malé vylepšení na terase. Už se těším, až zazimované květiny vystěhujeme z dílny, a já jí zase budu mít pro sebe... Do té doby už bych měla běhat jako srnka (pevně tomu věřím), tak to bude super.

PS: Asi jsem nakazila i Zuzku, protože ta si objednala semínka "živých kamenů". Tak jí budu držet pěsti, aby…

25.3.2018

Sundali mi sádru, chodím jenom o francouzské holi, protože ještě noha není úplně srostlá. Prý tak z jedné třetiny. Ale kvůli kotníku je to údajně takto lepší. Třikrát týdně rehabilitace - magnetoterapie a vířivka. Začíná mi chybět čas. A to mi ještě v noci na dnešek jednu hodinu sebrali díky přechodu na letní čas.

Takže je vidět, že ani na ruční práce není tolik času. Minulý víkend jsem vyzkoušela šití - pohnula jsem se Zuzčinou červenou dekou, ale celý týden to zůstalo ve stejném stavu.



Ještě musím našít červeno-bílé rozdělovací bordurky mezi,a  po přeměření doplnit na finální bordurou na požadovanou velikost. Jenom se bojím, jestli budu mít dost materiálu. Toho kanafasu už zase tolik nemám :-( Omlouvám se za kvalitu fotek, ale na jedné noze se fotí blbě - a ten večer mne obě - nemocná i zdravá - bolely řádně. A deku pro příště fotit jedině fotoaparátem, ne jenom mobilem. Slibuji.

A protože se jaro hlásí, i když se to nezdá, vyseli jsme první semínka - rajčata, lilky, papriky, dýně. …