Poločas

Půl roku 2013 je téměř za námi - končí červen. Děti se vrátily ze škol v přírodě - nadšené, opálené, odpočinuté. Už jim chybí jen poslední týden školy. Ale učit se už nebudou - však ani nemají učebnice... Týden bez nich utekl jako voda - bylo slunečno, tropická horka. Pracovala jsem na zahradě a vzpomínala na ně...

Dnes, první den školy, jim zase prší - asi aby jim nebylo líto, že ještě musí chodit do školy - však se jim včera také vůbec nechtělo. O víkendu jsme totiž vytáhli naši loď (po asi pěti letech) a učili se pádlovat a kormidlovat. Labe je u nás široké a po povodních už zase líně se převalující, skoro jako rybník. Bylo to veselé - pořád jsme se točili do kolečka, ale nakonec jsme zvládli i pár kilásků tam i zpět odpádlovat. Psát, že byly děti nadšené, je asi zbytečné. Použili jsme i některá mola od chatiček, abychom se vyměnili a abychom si zaplavali - voda byla báječná.

Během horkých večerů a nocí jsem přemýšlela, co dělat, a vrátila se zase k vyšívání. Pokračuji na Zuzčině obrázku holčičky s koněm. Včera v noci jsem úspěšně dokončila druhý ze čtyř listů předlohy. Vyšívání mne neskutečně baví - je to správná kombinace ploch i rozsypaných křížků. Krásně vše pokračuje. Už jsem byla nucena nahradit většinu hnědavých přízí - vybírám ze svých zásob všech možných mulinek - DMC, Anchor i Squirell. Některé ani nemají název. Snažím se vybrat barvu, která by co nejvíce odpovídala zbytku bavlnek, které jsem dostala s předlohou. Výhodou je, že výšivka není jednolitá, plochy jsou rozbité, takže i když se trochu změní odstín bavlnky, tak to není vidět. Nevím, proč jsem se toho tolik bála. Mám sice ještě trochu obavy z vínových šatů holčičky, protože tam jsou plochy větší, ale snad když si dám pozor a budu vyšívat po jednotlivých plochách, abych nebyla nucena napojovat náhradní bavlnku na originální, tak to také bude v pořádku.

Zahradničení v červnu...

Pítko pro ptáčky v růžové besídce...

Dnes bude málo textu, ale hodně obrázků. Venku jsou tropické dny - celé dny zalévám a zalévám a zalévám... Zahrádka kvete i skomírá vedrem. Nestihla jsem vyfotit rozkvetlé vřesoviště s azalkami a pěnišníky. Odkvetla mi i první denivka. Ale pokvete další a další, a také letos nádherně pokvetou hortenzie - to bude krása. Mají nádherně nakročeno...

Lososová růžička - nádherně voní

Červená stolístka - jedna z nejstarších odrůd

Něžně růžová moschuska - voňavá i po usušení

Sněhurka - Schneewitchen - první růže, kterou jsme si koupili

Jeden z muškátů - vybírala Zuzanka

Verbenka - dostala jsem k svátku od dětí

Bílá pivoňka - růžové mi letos nejdou, bohužel...

Rozchodník na terase letos poprvé vykvetl...

Pustoryl, alias nepravý jasmín - letos kvete obzvláště krásně

Růže z Jericha už se připravuje na večerní vonné koncerty

Po zalití....

Tomových 12....

Před 12 lety se narodil můj malý chlapeček - vymodlený, toužebně očekávaný... Den, kdy se narodil, patřil k našim nejšťastnějším.

A je to už 12 let - začíná jít do puberty. Nechce se stříhat - prý inteligenti nosí dlouhé vlasy. Ale ty dlouhé vlasy si ani nechce česat - prý se stejně hned rozdrbousuje. Na všechno má svůj, údajně lepší a nezkostnatělý názor. Neumí zavřít pusu. Miluje knihy. Moc. Dokáže jich přečíst kvanta - hubené i tlusté, komiksy i klasickou literaturu. Nejhorší trest je zákaz čtení.

A má rád i počítač - to je asi v dnešní době samozřejmé.  Hraje s kamarády hry. Snaží se dodržovat rodičovský požadavek (i když někdy je to prý nesmírně obtížné) a nehrát hry, ve kterých se zabíjí a teče krev. Takže hrají s klukama Minecraft (či jak se to píše). A to je hra s kostičkama. Takové počítačové lego. Neustále si staví nové domy, ve kterých mám obvykle připraven svůj pokoj (ještě pořád, uvidíme, jak mu to dlouho vydrží), ty si vylepšuje, vybavuje, brání... Jednou mi ukazoval v tom programu dort - i ten byl hranatý. A to byl nápad, jaký dort by měl dostat k narozeninám - hranatý, kostičkový. Oslavenec byl překvapen a nadšen - čekal klasiku, a dostal počítačový dort:-)

Samozřejmě že dostal i spoustu dárků - nejvíc knih. Ale také vybavení na kolo. A od sestry radiobudíka - nechtěl vstávat na budíka, že je mu to pípání nepříjemné. Tak ho budí rádio. Řekla bych, že sestra měla s dárkem po dortu největší úspěch:-)) Tak uvidíme, jestli bude také s radostí s rádiem vstávat...

S modrou sovou v modrém pokoji....

Zuzanka jede na školu v přírodě. Moc se samozřejmě těší, s kamarádkami spřádá plány - s kým bude bydlet, s kým bude sedět v autobuse, co budou hrát za hry apod. Má ve třídě velkou výhodu - na této škole v přírodě byla už vloni - byly pouze čtyři holčičky z jejich třídy s dětmi o rok staršími. Takže to v místě pobytu zná, ví, kde co je a jak to tam funguje.






Samozřejmě, že součástí je i maškarní ples. Všechny holčičky jdou za čarodějnice, princezny nebo víly. Zuzance jsem nabízela baletku, ale neprošlo mi to. Prý chce nějaké zvířátko (máme zvířátkomilovné období - princezny, víly i čarodějnice jsou v propadlišti dějin, bohužel). Tak jsme spolu zasedly k internetu a hledaly společně inspiraci.

Našly jsme nádhernou inspiraci na blogu Christine Pure Joy - Zuzanka se do sovičky okamžitě zamilovala. Jen nesměla být růžová, takže jsme použili modrou - mám spousty zbytků z modrých fleesových dek z Ikea a Zuzanka jednu modrou mikinu... Tak dnes Zuzanka stříhala péra a já před balením kufru našívala na mikinu dle jejích instrukcí. Nakonec jsme spolu vyrobily i masku na obličej. Jenom škoda, že mikinka neměla kapucku....

Tak kufr zabalen, kostým v něm, tož už si jenom přát, aby Zuzanka přijela za týden v pořádku, nadšená a plná nových dojmů a zážitků...

Loudavý pešek - 2. kolo - konečně fotky...

Venku pošmourno, i když se občas na nás i sluníčko usměje. Pro nás už pěkný den, protože řeka ani potok se nevylily ze břehů a nezatopily nás. Při poslouchání a sledování zpráv je mi ale hodně úzko - je mi moc líto všech lidí, kterým příroda ukázala, že je silnější, než si pořád my lidi myslíme...

Zuzanka dnešní den strávila ve svém pelíšku a háčkovala na prstech čelenky pro kamarádky ze skauta. Je nemocná, ale jenom trošičku - kašel a rýma nejsou žádné životu nebezpečné nemoci. A já si konečně vzpomněla, že jsem ještě nevyfotila hotové 2. kolo Loudavého peška, které už je nějaký ten pátek hotové - však už také pomalu rychle začínám pracovat na kole třetím.






První kolo, tj. střed, je šité na papír. Druhé kolo jsem chtěla ušít jinou technikou, takže je šité podle freezer papíru - vzor jsem nakreslila na matnou stranu freezer papíru, rozstříhala na jednotlivé dílky a ty jsem nažehlila na rubovou stranu látky. Vystříhala jednotlivé dílky s přídavky na švy a pak sešívala tak, abych nepřichytila do švů nalepený freezer papír. Po sešití jsem papír vyloupla a bylo hotovo.

Jak je to tak napsané, zní to jednoduše, ale vzhledem k velikosti dílečků to byla docela nimračka. Musím ty dílky v dalších kolech nějak zvětšit, protože jinak se z toho za chvíli zblázním...  I tak nejsem stoprocentně s přesností svého šití spokojená, je vidět, že potřebuji více trénovat....

Prší, prší, jen se leje - a my doma háčkujeme....

Kolem nás zuří téměř potopa světa - za poslední dny se na nebi vystřídaly snad všechny druhy srážek - mžení, mrholení, krápání, deštík, déšť, lijavec, průtrž, bouřka.... Voda se už nemá kam vsakovat (ach, jak jsem ráda, že jsme nedávno vyčistili ty vsakovací studny - to bychom už asi plavali po Labi do Hamburku), stojí na silnici, cestičkách, v záhonech, na chodnících.... S obavami sledujeme stoupání vody v Labi, a s ještě většími obavami rychlá kolísání v nedalekém potoce. Ano, bydlíme mezi dvěma vodními toky - ze severu Labe - pomalé, široké, lenivé. Ale teď se voda žene zkalená, rychle a bezhlavě, a mizí za železničním mostem. Před několika lety se potvrdilo, že protější břeh je tzv. zátopový - tj. tam se Labe vylije - do chatových osad a slepých ramen. Lidí, kteří v chatkách žijí trvale, mi tenkrát bylo nesmírně líto... Z jižní strany máme pole, uzounkou nudličku posledního pole uprostřed městečka, a za ním - strouha. Prý potok. Hluboká brázda, po jejímž dnu se vine stružka vody. V dnešních dnech ale nárazovitě rozběsněná šelma sevřená příliš těsým chomoutem. Živená je dešťovými svody z nových domků a vodou svedenou z nových silnic. Té se bojíme nejvíc - je nevypočitatelná, a pokud by vyskočila ze svých břehů, skončila by nám rovnou na terase a v obýváku. Zatím jsme alespoň zvedli set-top box a prodlužovací šňůru nahoru na skříňky, a vystěhovali terasu.... Snad vydržíme.

A protože prší, Zuzanka má rýmu a kašel, venku se nedá vůbec fungovat, tak jsme vytáhli novou knihu a uháčkovali první model na panenku. Vybrala jsem si tuhle modrookou krasavici - mám jí ráda. Má zvláštní účes z kombinace krátkých a dlouhých vlásků, který nelze změnit, protože by se jinak okamžitě objevily plešky. Ale je milá, má krásné buclaté tvary, a umí moc hezky sedět:-) Zuzanka jí má obvykle vystavenou nahoře na skříni - málo platné - do postele jsou lepší hadrové panenky (má ode mne tři), a na hraní zase barbínky (těch má plný šuplík - by mne zajímalo, jak se u nás takhle přemnožily:-) ). Mně připomíná panenky mého dětství. Proto jsem si jí ze skříně sundala, rozčesala vlásky a v noci, kdy jsem nemohla spát a běhala kontrolovat stav vodních toků, jsem si s ní povídala a háčkovala přitom kalhotky a svetříček. Svetříček mi dal zabrat - párala jsem ho snad pětkrát, než jsem pochopila princip tohoto vzoru, ale teď už si to budu pamatovat.... Jsou tam sice chyby, ale příště budu holt chytřejší.

Ráno čekala Pomněnka (jak jí Zuzanka pojmenovala) ve svém novém oblečku na svou dětskou maminku, která jí s radostí popadla a už jsou holky spolu v pelíšku u televize, a obě pijí bylinkový čaj s medem a léčí si rýmu:-)))