Přeskočit na hlavní obsah

Prší, prší, jen se leje - a my doma háčkujeme....

Kolem nás zuří téměř potopa světa - za poslední dny se na nebi vystřídaly snad všechny druhy srážek - mžení, mrholení, krápání, deštík, déšť, lijavec, průtrž, bouřka.... Voda se už nemá kam vsakovat (ach, jak jsem ráda, že jsme nedávno vyčistili ty vsakovací studny - to bychom už asi plavali po Labi do Hamburku), stojí na silnici, cestičkách, v záhonech, na chodnících.... S obavami sledujeme stoupání vody v Labi, a s ještě většími obavami rychlá kolísání v nedalekém potoce. Ano, bydlíme mezi dvěma vodními toky - ze severu Labe - pomalé, široké, lenivé. Ale teď se voda žene zkalená, rychle a bezhlavě, a mizí za železničním mostem. Před několika lety se potvrdilo, že protější břeh je tzv. zátopový - tj. tam se Labe vylije - do chatových osad a slepých ramen. Lidí, kteří v chatkách žijí trvale, mi tenkrát bylo nesmírně líto... Z jižní strany máme pole, uzounkou nudličku posledního pole uprostřed městečka, a za ním - strouha. Prý potok. Hluboká brázda, po jejímž dnu se vine stružka vody. V dnešních dnech ale nárazovitě rozběsněná šelma sevřená příliš těsým chomoutem. Živená je dešťovými svody z nových domků a vodou svedenou z nových silnic. Té se bojíme nejvíc - je nevypočitatelná, a pokud by vyskočila ze svých břehů, skončila by nám rovnou na terase a v obýváku. Zatím jsme alespoň zvedli set-top box a prodlužovací šňůru nahoru na skříňky, a vystěhovali terasu.... Snad vydržíme.

A protože prší, Zuzanka má rýmu a kašel, venku se nedá vůbec fungovat, tak jsme vytáhli novou knihu a uháčkovali první model na panenku. Vybrala jsem si tuhle modrookou krasavici - mám jí ráda. Má zvláštní účes z kombinace krátkých a dlouhých vlásků, který nelze změnit, protože by se jinak okamžitě objevily plešky. Ale je milá, má krásné buclaté tvary, a umí moc hezky sedět:-) Zuzanka jí má obvykle vystavenou nahoře na skříni - málo platné - do postele jsou lepší hadrové panenky (má ode mne tři), a na hraní zase barbínky (těch má plný šuplík - by mne zajímalo, jak se u nás takhle přemnožily:-) ). Mně připomíná panenky mého dětství. Proto jsem si jí ze skříně sundala, rozčesala vlásky a v noci, kdy jsem nemohla spát a běhala kontrolovat stav vodních toků, jsem si s ní povídala a háčkovala přitom kalhotky a svetříček. Svetříček mi dal zabrat - párala jsem ho snad pětkrát, než jsem pochopila princip tohoto vzoru, ale teď už si to budu pamatovat.... Jsou tam sice chyby, ale příště budu holt chytřejší.

Ráno čekala Pomněnka (jak jí Zuzanka pojmenovala) ve svém novém oblečku na svou dětskou maminku, která jí s radostí popadla a už jsou holky spolu v pelíšku u televize, a obě pijí bylinkový čaj s medem a léčí si rýmu:-)))


Komentáře

  1. Krásný obleček! Mně taky připomíná panenku z mého dětství. Byla sice blondýnka, ale účes měla podobný - zastřihla jsem jí ofinku.
    Jelikož má pršet ještě několik následujících dnů, tak předpokládám, že stačíte vyzkoušet více modelů z knížky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanko, panenka má samé krátké vlasy, až na ty dva culíčky po stranách. Zezadu vypadá srandovně - připomíná mi malé číňanky, nevím proč. Děkuji za milá slova.

      Vymazat
  2. Svetřík je nádherný, to párání se vyplatilo. Povodně sledujeme v tv, hrůza. Držím palečky, aby se vám voda vyhla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za palečky - voda se nám opravdu vyhnula. Díky bohu. Zato v televizi je vidět, co příroda dokáže, bohužel....

      Vymazat
  3. Zuzanka má šikovnou maminku:-)
    Ajka

    OdpovědětVymazat
  4. Jani, tak to se ti opravdu moooc povedlo!!! Krásný modýlek :) A držte se tam!!! Pa pa, J.

    OdpovědětVymazat
  5. Voda je krásná, ale nesmí jí být moc. Aspoň, že má člověk ty ruční práce. Ta knížka se mi moc líbí a háčkované modely jsou super. Jana

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře! Jsou pro mne moc důležité. Jana

Populární příspěvky z tohoto blogu

27.1.2018

Pokračuji v červené dece z babiččina kanafasu. Původní bloky jsou dokončené.


Ale Zuzka usoudila, že je to malé, takže budu přidělávat dalších šest. Teď je otázka, jaké vzory tam dát...


Vyšila jsem srdíčka stonkovým stehem. Ať se trošku liší od té předchozí, modré. Tam byly jen obrysy. Modrou deku najdete tady.


Vlastně mne tak napadlo, že ta modrá byla poslední moje došitá PW deka. Reakce na mé tehdejší šití nebyly moc vlídné, a já od té doby nebyla schopná žádnou další deku dokončit. Mám tu několik ufounků v různém stádiu rozkladu, a protože jaksi nemládnu, tak jsem se rozhodla všechny dokončit, protože hotové deky snad mí dědicové nějak využijí, ale blokovou skládačku vyhodí tak leda to popelnice.  :-( Takže od poslední deky uplynulo přesně pět let. Děsné...


A samozřejmě - Aurinka musí pečlivě vše vyzkoušet - látky a stavebnice prý jsou super měkké, deka bude jistojistě "pro kočku". Teď jak si to přebrat, že?




11.3.2018

Včera večer jsem dokončila další stránku na HAEDce Hanging Ornaments od Sandry Kuck, číslo 28 ze 64. Tímto jsem oficiálně za polovinou obrazu. Kdyby vám ty počty nevycházely, tak poslední řada stran má jen pár řádků, takže sice píši, že výšivka je na 64 listů A4, ale ve skutečnosti bych měla počítat o osm méně.



Jinak po mrazech minulý týden bylo tento víkend vysloveně jarní počasí. Které mi připomnělo, že je třeba začít myslet na léto - takže jsme se Zuzkou vysely rajčata, papriky, lilky, brokolice a další rostlinky, které nám, doufejme, budou dělat v létě radost svými plody.

Já nevydržela, a objednala k našim leknínům (kvetl zatím jenom jeden) fontánku, takže zase budeme mít malé vylepšení na terase. Už se těším, až zazimované květiny vystěhujeme z dílny, a já jí zase budu mít pro sebe... Do té doby už bych měla běhat jako srnka (pevně tomu věřím), tak to bude super.

PS: Asi jsem nakazila i Zuzku, protože ta si objednala semínka "živých kamenů". Tak jí budu držet pěsti, aby…

25.3.2018

Sundali mi sádru, chodím jenom o francouzské holi, protože ještě noha není úplně srostlá. Prý tak z jedné třetiny. Ale kvůli kotníku je to údajně takto lepší. Třikrát týdně rehabilitace - magnetoterapie a vířivka. Začíná mi chybět čas. A to mi ještě v noci na dnešek jednu hodinu sebrali díky přechodu na letní čas.

Takže je vidět, že ani na ruční práce není tolik času. Minulý víkend jsem vyzkoušela šití - pohnula jsem se Zuzčinou červenou dekou, ale celý týden to zůstalo ve stejném stavu.



Ještě musím našít červeno-bílé rozdělovací bordurky mezi,a  po přeměření doplnit na finální bordurou na požadovanou velikost. Jenom se bojím, jestli budu mít dost materiálu. Toho kanafasu už zase tolik nemám :-( Omlouvám se za kvalitu fotek, ale na jedné noze se fotí blbě - a ten večer mne obě - nemocná i zdravá - bolely řádně. A deku pro příště fotit jedině fotoaparátem, ne jenom mobilem. Slibuji.

A protože se jaro hlásí, i když se to nezdá, vyseli jsme první semínka - rajčata, lilky, papriky, dýně. …