Konečně zima!

Tak nám začala zima - i ve dne rtuť teploměru nevyšplhá nad nula stupňů, venku je jiskřivě bílá sněhová nadílka, děti jsou konečně spokojené, celá odpoledne tráví venku a vrací se celé zmrzlé, s červenými tvářemi a rozesmáté... Doufám, že jim tato zimní pohádka vydrží alespoň do pololetních prázdnin, aby si jí pořádně užili.

Pro mne to znamená víc topit, abychom doma nezmrzli, odhrabávat sníh, škrábat auto, štípat dříví... Ale i já si snažím užívat podvečerní procházky se psem a pozorování blyštivých světýlek odrážejících se od sněhových závějí. Představte si, že někteří sousedi znovu ozdobili stromky ve svých zahradách  a rozsvěcejí vánoční světýlka. Je to nádherné! I my znovu svítíme na vánoční výzdobu, protože jsme jí ještě nesundali. Dětem se moc líbí, když se vrací z pozdních kroužků, když jim v ústrety svítí nazdobený vchod. Tak proč jim tu radost nedopřát.

Minulý týden jsem měla v práci hodně napilno, za což jsem nesmírně ráda. Ale nezahálela jsem ani na poli ručních prací. Dokončila jsem krajku pro klubovou společnou práci do soutěže, takže vám jí ani nemůžu ukázat hotovou. Ale kolektivní práce vypadá super a mám z ní velkou radost. A jak už jsem byla v ráži z toho paličkování, tak jsem dokončila andělku, která měla být vánočním dárkem pro jednu kamarádku. Ta sice nakonec dostala něco jiného, koupeného, ale andělku už si zamluvila Zuzinka do pokojíčku, takže naplano nevyjde. Andělka je ze stránek paličkománie, autorce moc děkuji za nádherný podvinek. Doufám, že se nezlobí, že jsem udělala pár úprav...

Zastesklo se mi po nějakých paličkovaných drobnostech, a oko padlo v knize Lenky Malátové na srdíčka. Ráda bych jich udělala víc a pověsila do okna, pro radost a potěchu. Nejsou nádherná? A v knize je jich ještě víc....

Naše druhy paliček. Proč naše? Protože paličkuje i Zuzanka, která používá buď ty prostřední, vláčkové, nebo ty baculaté. Ty jsou ale málo vyhlazené, i když jsou dědictvím po jedné šikovné staré paní. Musím je jemňoučkým smirkovým papírem vyhladit pod hlavičkou, aby se nitka nezachytávala, a budou také super. Já mám nejradši ty velké, švestkové. Jsou strašně příjemné do ruky, akorát těžké, takže samy svou vahou krásně vypínají krajku, prostě pro mne ideál.

Samozřejmě jsem po chvilkách i vyšívala. Začala jsem již pátý list předlohy, která má celkem listů patnáct. Brzy tedy budu mít hotovou třetinu. Slunečnice se vyšívají opravdu nádherně, moc mne to baví, jen mít víc času...










A protože děti trávily hodně času o víkendu venku, a v garáži nám pomalu babčí jablíčka od babiček, pečeme hodně jablíčkových dobrot. Se Zuzankou jsem tento týden vařila a pekla podle její kuchařky Look and Cook. Dcerka tam našla recept na Apple Pie, a sama celý koláč udělala - zadělala těsto, připravila náplň i vše naplnila a upekla. Ano, poradila jsem jí pár fíglů, třeba jak vyvalovat hezky dokulata a jak přenášet těsto do formy na koláč. Byla jsem napnutá jako kšandy, jestli se jí povede, ale vypadal nádherně a chutnal ještě líp - nepřežil ani dvě hodiny. Nejvíc asi chutnal Tomíkovi, a to se nejdřív na sestřin pokus v kuchyni díval hodně nedůvěřivě:-)

Tak krásné zimní dny všem!