Letošní "poprvé"

Letos poprvé mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsem něco dokončila. Jako opravdu do úplně a bezvýhradně. Kytičky z minule byly fajn, ale je to jen malý díleček do obrovské skládačky, týmové práce celého patchworkového klubu, na které se ještě bude hodně a dlouho pracovat.

Ale včera jsem udělala poslední steh, naposledy zapošila nit, vyrovnala látku a potěšila se pohledem na hotovou výšivku. Mám z ní obrovskou radost, z dálky je jak živá. Firma RTO - Dáma v klobouku. Teď už jen sehnat rám, vyprat, vyžehlit, zarámovat - a předat spolu s květinou a gratulací... Přiznávám, že loučit se budu nerada, ale doufám, že udělá radost tomu, pro koho je určena.

 Obraz se vyšíval velmi dobře, až na ten namuchlaný tyl na klobouku . to bylo neskutečně dlouhé... Ale růžičky, ty se vyšívaly úplně samy.

















Poslední kradmý pohled dámě pod klobouk....

Sýkorky k nám chodí na svačinu téměř každý den...

 ... takže jsme si se Zuzankou také upekly něco dobrého ke svačince, abychom sýkorkám nezáviděly. Malý pro mne, plněný švestkovými povidly, velký pro děti, plněný nutelou. Asi nejvíc Zuzku bavilo tvarování kytičky. Tento typ prořezávaného a tvarovaného koláče jsme dělali poprvé, a určitě ne naposledy - příště zkusíme i jinou náplň - klidně i slanou...

A když už byla u toho tvarování, tak z jedné rukavičky, která jí zbyla, zkusila vyrobit rybičku... Měla z ní obrovskou radost - však to byla její první....

Dokytičkováno!

Jupí! Stihla jsem to. Všech deset kytiček jako příspěvek do klubu. Po prvních pár hooodně barevných, až svítících, jsem se uklidnila, a začala šít kytičky s jemnou barevností. Ale po těch barevných gejzírech mi to přišlo takové nudné, tak jsem skončila u romanticky zasněných kytiček. Snad se aspoň nějaké budou líbit...

Snažím se nafotit naše krmítko - letos jsme s Tomíkem našemu větrem a sněhem ošlehanému mudelu pořídili nové nožičky - je neustále plné sýkorek, vrabčáků, dokonce i hrdlička a červenka k nám zavítá. Ale vyfotit je - to je oříšek. A naše Adélka si myslí, že ptáčky krmíme, aby měla co lovit:-)))

Lednové střípky

Je leden. Počasí jako na houpačce - chvíli sníh, chvíli déšť, chvíli mráz, chvíli obleva.... Tající sníh se na větvičkách volně rostoucích keřů kolem plotu nádherně třpytí. Zbývají tam už jen poslední bobulky hlohu a dřišťálů - zbytek ozobali ptáčci. Začali jsme jim sypat do krmítka...

Doma, v teplíčku, se chystám na dokončení svého druhého příspěvku na klubovou deku. A protože je venku nevlídno, nějak automaticky jsem vybrala zářivé barvičky. Snad to nebude moc vadit. Krásně při šití hřejí...

1. leden 2015

První den nového roku. Venku obleva, tající sníh, sluníčko... Sníh se na něm třpytil jako démanty...













Mokrý pták vykukuje ze zbytků sněhu a žaluje, že ho zebou nohy...












Zuzčin zazimovaný domeček pláče steskem, přestože má nazdobený aspoň truhlíček...













A já doma v teple pokračovala ve vyšívání...




















Takový byl můj 1. leden 2015.