Přeskočit na hlavní obsah

Letošní "poprvé"

Letos poprvé mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsem něco dokončila. Jako opravdu do úplně a bezvýhradně. Kytičky z minule byly fajn, ale je to jen malý díleček do obrovské skládačky, týmové práce celého patchworkového klubu, na které se ještě bude hodně a dlouho pracovat.

Ale včera jsem udělala poslední steh, naposledy zapošila nit, vyrovnala látku a potěšila se pohledem na hotovou výšivku. Mám z ní obrovskou radost, z dálky je jak živá. Firma RTO - Dáma v klobouku. Teď už jen sehnat rám, vyprat, vyžehlit, zarámovat - a předat spolu s květinou a gratulací... Přiznávám, že loučit se budu nerada, ale doufám, že udělá radost tomu, pro koho je určena.





 Obraz se vyšíval velmi dobře, až na ten namuchlaný tyl na klobouku . to bylo neskutečně dlouhé... Ale růžičky, ty se vyšívaly úplně samy.

















Poslední kradmý pohled dámě pod klobouk....

Sýkorky k nám chodí na svačinu téměř každý den...
 ... takže jsme si se Zuzankou také upekly něco dobrého ke svačince, abychom sýkorkám nezáviděly. Malý pro mne, plněný švestkovými povidly, velký pro děti, plněný nutelou. Asi nejvíc Zuzku bavilo tvarování kytičky. Tento typ prořezávaného a tvarovaného koláče jsme dělali poprvé, a určitě ne naposledy - příště zkusíme i jinou náplň - klidně i slanou...

A když už byla u toho tvarování, tak z jedné rukavičky, která jí zbyla, zkusila vyrobit rybičku... Měla z ní obrovskou radost - však to byla její první....



Komentáře

  1. Jani, úžasný. Zuzku bych už nepoznala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, však jsi jí viděla, když ještě nebyla ve škole:-))) Ty děti strašně rychle stárnou, my zůstáváme stejné.

      Vymazat
  2. Jste ohromné šikuly. Výšivka je naprosto luxusní, závidím, že něco takového dokážeš (v dobrém :-) ). Koláč je nádherný. Už jsem ho také nedávno okukovala na internetu. Trochu jsem se bála - nevytéká ta nutela? Podle tvé fotky vypadá, že ne. Musím to také vyzkoušet.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alice, také jsem se bála, co to udělá, ale dobrý - nevytekla. Na mne je to moc sladké, ale děti, nuteloví nadšenci, jsou štěstím bez sebe. Mně víc chutnal s těmi povidly, kterými zase neuctím děti. Na nějakou oslavu uvažuji, že udělám špenátovou nebo pizza náplň - to by mohlo mít úspěch.

      Vymazat
  3. Pááni .... ta výšivka je úúúúžasná!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ajko, děkuji. Také z ní mám radost...

      Vymazat
  4. Ty joooo - ta vysivka je skvostna. Jsi proste velmi skovna. Tve vysivky jsou velni precizni a neprekonatelne.
    Kolac nadherny :)
    A dcerce se rybecka take krasne vyvedla :)
    Jste holky moc sikovne ....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc, moc obě děkujeme. Zuzinka má obzvláště velkou radost z pochvaly.

      Vymazat
  5. Jani, obraz je nádherný!!! Nutelou plněná mňamka byla určitě výborná :) A rybička... první, ale určitě nebude poslední, že? :)
    Pa a krásné dny, Jola

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jolanko, rybička asi poslední nebyla, však máme doma spoustu jednotlivých rukaviček, Zuzka ráda ztrácí... Ale našli jsme na netu více rukavičkových zvířátek, tak to vidím spíš na malou rukavičkovou ZOO.

      Vymazat
    2. Rukavičková rybičky, to neznám :-) Dáma v klobouku je noblesní... A sýkorky Ti závidím, jak je teď teplo, tak mi na balkon nelítají a kašlou na mě! :-)

      Vymazat
  6. Ta výšivka je neskutečně krásná. Dlouho jsem něco tak krásného neviděla. Jste moc šikovná. Tak s tou bych se těžko loučila.
    Přeju krásné dny. Jarka

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře! Jsou pro mne moc důležité. Jana

Populární příspěvky z tohoto blogu

27.1.2018

Pokračuji v červené dece z babiččina kanafasu. Původní bloky jsou dokončené.


Ale Zuzka usoudila, že je to malé, takže budu přidělávat dalších šest. Teď je otázka, jaké vzory tam dát...


Vyšila jsem srdíčka stonkovým stehem. Ať se trošku liší od té předchozí, modré. Tam byly jen obrysy. Modrou deku najdete tady.


Vlastně mne tak napadlo, že ta modrá byla poslední moje došitá PW deka. Reakce na mé tehdejší šití nebyly moc vlídné, a já od té doby nebyla schopná žádnou další deku dokončit. Mám tu několik ufounků v různém stádiu rozkladu, a protože jaksi nemládnu, tak jsem se rozhodla všechny dokončit, protože hotové deky snad mí dědicové nějak využijí, ale blokovou skládačku vyhodí tak leda to popelnice.  :-( Takže od poslední deky uplynulo přesně pět let. Děsné...


A samozřejmě - Aurinka musí pečlivě vše vyzkoušet - látky a stavebnice prý jsou super měkké, deka bude jistojistě "pro kočku". Teď jak si to přebrat, že?




11.3.2018

Včera večer jsem dokončila další stránku na HAEDce Hanging Ornaments od Sandry Kuck, číslo 28 ze 64. Tímto jsem oficiálně za polovinou obrazu. Kdyby vám ty počty nevycházely, tak poslední řada stran má jen pár řádků, takže sice píši, že výšivka je na 64 listů A4, ale ve skutečnosti bych měla počítat o osm méně.



Jinak po mrazech minulý týden bylo tento víkend vysloveně jarní počasí. Které mi připomnělo, že je třeba začít myslet na léto - takže jsme se Zuzkou vysely rajčata, papriky, lilky, brokolice a další rostlinky, které nám, doufejme, budou dělat v létě radost svými plody.

Já nevydržela, a objednala k našim leknínům (kvetl zatím jenom jeden) fontánku, takže zase budeme mít malé vylepšení na terase. Už se těším, až zazimované květiny vystěhujeme z dílny, a já jí zase budu mít pro sebe... Do té doby už bych měla běhat jako srnka (pevně tomu věřím), tak to bude super.

PS: Asi jsem nakazila i Zuzku, protože ta si objednala semínka "živých kamenů". Tak jí budu držet pěsti, aby…

25.3.2018

Sundali mi sádru, chodím jenom o francouzské holi, protože ještě noha není úplně srostlá. Prý tak z jedné třetiny. Ale kvůli kotníku je to údajně takto lepší. Třikrát týdně rehabilitace - magnetoterapie a vířivka. Začíná mi chybět čas. A to mi ještě v noci na dnešek jednu hodinu sebrali díky přechodu na letní čas.

Takže je vidět, že ani na ruční práce není tolik času. Minulý víkend jsem vyzkoušela šití - pohnula jsem se Zuzčinou červenou dekou, ale celý týden to zůstalo ve stejném stavu.



Ještě musím našít červeno-bílé rozdělovací bordurky mezi,a  po přeměření doplnit na finální bordurou na požadovanou velikost. Jenom se bojím, jestli budu mít dost materiálu. Toho kanafasu už zase tolik nemám :-( Omlouvám se za kvalitu fotek, ale na jedné noze se fotí blbě - a ten večer mne obě - nemocná i zdravá - bolely řádně. A deku pro příště fotit jedině fotoaparátem, ne jenom mobilem. Slibuji.

A protože se jaro hlásí, i když se to nezdá, vyseli jsme první semínka - rajčata, lilky, papriky, dýně. …