Přeskočit na hlavní obsah

"Maluju a miluju, tadadá..."

V těchto vedrech jsem se nechala ukecat synem a dovolila jsem mu vymalovat si pokoj "po chlapsku". Už je prý velký na ty unylé dětské barvy. Dokonce je i velký na některé kusy nábytku. A samozřejmě na řadu hraček, které se mi teď kupí v pracovně, a já nostalgicky vzpomínám, jakou měl radost z toho autobusu, jak si rád hrál s tím bagrem, nebo jak jsme pořádali závody s angličáky vyřazenými synem od sousedů (který už čeká třetí a čtvrté dítko).

Sice je velký, a hodně práce si na pokojíku udělal sám (včetně samostatného výběru barev), ale stejně jsem se nadřela jako kůň:-) Kompletně zplavený kůň. Jen doufám, že až se Zuzka vrátí z tábora, nebude dyndat také nový pokoj (jako že už několik měsíců, po pravdě víc jak rok dyndá, ale já zatím byla za matku tvrďačku).  Nevím, jestli bych druhé kolo dala...

Jen zelená to může být...
Zasloužilý odpočinek po dokončené práci
Tak, douklidit, nastěhovat dekorace a knihy, a může se bydlet...

Komentáře

  1. Tak přesně tohle jsem absolvovala začátkem července, malování, pokládání koberce, montáž nábytku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nezávidím - mně stačil ten mrňavý podkrovní synův pokojíček, abych byla úplně hotová, větší místnost by mne asi zabila...

      Vymazat
  2. Jani, potřebovala bych vymalovat kuchyni a obývák.... fakt závidím, že máš hotovo...e

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, já ještě schodiště, sbrousit, napenetrovat a vymalovat koupelnu, a hlavně - šatnu. Ta už je fakt jak prase. Ale letos to nevidím... To je na mne moc velké.

      Vymazat
  3. No, já se Jani přidávám :) A beru i Toma - bude to rychleji :) :) Ale teď vážně - má to krásné!!! J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jolanko, děkuji. Když si objednával barvy, byla jsem v mdlobách, ale slíbila jsem mu, že si může vybrat, co chce, tak jsem se silou mocí držela, abych mu do toho nemluvila. A nakonec to má pěkné. Moc. A hlavně - má z toho větší radost, jak kdyby mu to někdo nalinkoval a perfektně udělal. Tady to má své mouchy, ale je tam jeho práce. Jenom měl celou dobu starost, jestli to dělá dobře, aby si to neponičil:-))

      Vymazat
  4. Odpovědi
    1. Vyřídím synovi, je na sebe a svůj pokoj momentálně moc pyšný:-)

      Vymazat
  5. Uf, v tomhle vedru! A my máme stále fleky v kuchyni :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivi, já snad vezmu zbytky barev a přijedu vám to vymalovat:-)

      Vymazat
  6. Jsi neuvěřitelně dobrá! Rekonstrukce dětského pokoje nás čeká, už je to hodně urgentní, ale pořád se snažím tvářit, že to nevidím :-) Zelená se mi moc líbí!
    U nás nostalgicky probírají hračky děti. Nesmí se nic vyhodit, i když si s tím dávno nehrají, ale ke každé věci se pojí nějaká vzpomínka, tak se musí schovat. Čekám, kdy nás ty krámy zavalí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hračky si Tomáš také přebral sám, já jen ukládám do krabic to, co chce zachovat "generacím příštím". Vyžazuje toho strašně málo na můj vkus - snad jim ten strop nespadne na hlavu, až to všechno vytahám na půdu:-) Ale u něj to byla brnkačka, od malička chtěl hlavně knížky, zato Zuzka až se do toho pustí, to bude hooodně náročné.

      Vymazat
  7. Jani, odstín pěkný...zelená je pozitivní a uklidňující...potřebovala bych v posledních dnech vše zelené :-) Pá Věrka

    OdpovědětVymazat
  8. Věrko, jsem ráda, že ses zastavila. Každý den na tebe myslím, jak žiješ a jdeš dál... A ano, také jsem měla období, kdy jsem nejvíc vítala zelenou. Teď ale mám nějak šedivé období, a zdá se, že děti mne věrně odráží - já si šedivou vymalovala předsíň, Tom má dva odstíny šedé v pokojíku, a Zuzka chce kupodivu také do pokoje šedivou. Tak doufám, že to na nich nenechá nějaké následky:-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře! Jsou pro mne moc důležité. Jana

Populární příspěvky z tohoto blogu

27.1.2018

Pokračuji v červené dece z babiččina kanafasu. Původní bloky jsou dokončené.


Ale Zuzka usoudila, že je to malé, takže budu přidělávat dalších šest. Teď je otázka, jaké vzory tam dát...


Vyšila jsem srdíčka stonkovým stehem. Ať se trošku liší od té předchozí, modré. Tam byly jen obrysy. Modrou deku najdete tady.


Vlastně mne tak napadlo, že ta modrá byla poslední moje došitá PW deka. Reakce na mé tehdejší šití nebyly moc vlídné, a já od té doby nebyla schopná žádnou další deku dokončit. Mám tu několik ufounků v různém stádiu rozkladu, a protože jaksi nemládnu, tak jsem se rozhodla všechny dokončit, protože hotové deky snad mí dědicové nějak využijí, ale blokovou skládačku vyhodí tak leda to popelnice.  :-( Takže od poslední deky uplynulo přesně pět let. Děsné...


A samozřejmě - Aurinka musí pečlivě vše vyzkoušet - látky a stavebnice prý jsou super měkké, deka bude jistojistě "pro kočku". Teď jak si to přebrat, že?




11.3.2018

Včera večer jsem dokončila další stránku na HAEDce Hanging Ornaments od Sandry Kuck, číslo 28 ze 64. Tímto jsem oficiálně za polovinou obrazu. Kdyby vám ty počty nevycházely, tak poslední řada stran má jen pár řádků, takže sice píši, že výšivka je na 64 listů A4, ale ve skutečnosti bych měla počítat o osm méně.



Jinak po mrazech minulý týden bylo tento víkend vysloveně jarní počasí. Které mi připomnělo, že je třeba začít myslet na léto - takže jsme se Zuzkou vysely rajčata, papriky, lilky, brokolice a další rostlinky, které nám, doufejme, budou dělat v létě radost svými plody.

Já nevydržela, a objednala k našim leknínům (kvetl zatím jenom jeden) fontánku, takže zase budeme mít malé vylepšení na terase. Už se těším, až zazimované květiny vystěhujeme z dílny, a já jí zase budu mít pro sebe... Do té doby už bych měla běhat jako srnka (pevně tomu věřím), tak to bude super.

PS: Asi jsem nakazila i Zuzku, protože ta si objednala semínka "živých kamenů". Tak jí budu držet pěsti, aby…

25.3.2018

Sundali mi sádru, chodím jenom o francouzské holi, protože ještě noha není úplně srostlá. Prý tak z jedné třetiny. Ale kvůli kotníku je to údajně takto lepší. Třikrát týdně rehabilitace - magnetoterapie a vířivka. Začíná mi chybět čas. A to mi ještě v noci na dnešek jednu hodinu sebrali díky přechodu na letní čas.

Takže je vidět, že ani na ruční práce není tolik času. Minulý víkend jsem vyzkoušela šití - pohnula jsem se Zuzčinou červenou dekou, ale celý týden to zůstalo ve stejném stavu.



Ještě musím našít červeno-bílé rozdělovací bordurky mezi,a  po přeměření doplnit na finální bordurou na požadovanou velikost. Jenom se bojím, jestli budu mít dost materiálu. Toho kanafasu už zase tolik nemám :-( Omlouvám se za kvalitu fotek, ale na jedné noze se fotí blbě - a ten večer mne obě - nemocná i zdravá - bolely řádně. A deku pro příště fotit jedině fotoaparátem, ne jenom mobilem. Slibuji.

A protože se jaro hlásí, i když se to nezdá, vyseli jsme první semínka - rajčata, lilky, papriky, dýně. …