úterý 4. srpna 2015

Pro letošek splněno!


Letos jsem si dala závazek, že zvládnu první řadu na HAED obrazu od Sandry Kuck - Hanging ornaments. Vzhledem k původní rychlosti 1 stránka na rok mi to přišlo jako z říše snů - jedna řada má stránek totiž osm. A já začínala s hotovými třemi stránkami. Takže pět stránek na rok, i když ta poslední není úplná - to bylo naprosté scifi.

Ale zatnula jsem zuby, a pustila se do práce. Původní povzbuzovatelka na mne sice nějak zapomněla, ale mně to nedalo a statečně jsem pokračovala s mírnými výkyvy dál. Často na mne padla depka - proč to vlastně dělám, k čemu to je, stejně to nikoho nezajímá - je tak těžké něco dělat v podstatě potajmu a v ukradeném čase, kdy jste měli dělat něco "účelnějšího" a "smysluplnějšího". Ani nebudu psát, kolikrát jsem výšivku sbalila a zavřela do krabice a zastrčila pod stůl mezi vyřazené hadry....

Včera večer, po posledním křížku, jsem byla na sebe nesmírně pyšná a hrdá. Ráno slunce ozářilo binec v domě, a já se stydím, že kvůli pár hodinám vyšívání nevyžehlím, nevyluxuji, neutřu prach, neumyji okna, nevypleju, neudělám něco jiného, co je obecně považováno v domácnosti za vhodné a příhodné pro ženu. Nebo nejdu běhat, cvičit, posilovat, či jinak pracovat na své figuře. Je mi smutno, a přemýšlím nad smyslem toho, co dělám - zda to má vůbec cenu, zda nejsem nějak špatně naštelovaná, zda tu jsem v této hektické době vůbec správně.

No, konec dumání, jdu poklidit dům, pračka doprala, dnes prádlo rychle uschne. A večer, až na mne zase přijdou rukodělné choutky, budu dumat, jestli pokračovat druhou řadou, nebo jestli se zase chvíli nepověnovat něčemu jinému ze svých plánů na letošní rok.


12 komentářů:

  1. I cesta je cíl... A já to takhle mám i s vyšíváním. Hotových obrázků mám plný šuplík, nejsou zarámované. Ale vyšívat mě prostě baví :-) A Tobě taky a budeš mít úžasný velký vánoční obraz, který jistě bude mít své čestné místo v obýváku!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivi, dík, jen je mi dneska nějak smutno...

      Vymazat
  2. Mám to úplně stejně!
    Neustále myslím na to, co bych měla dělat spíš než to, co mě zrovna baví - odnosit zavařeniny, uklidit sklep, pozašívat oblečení, zkrátit závěsy ...
    Pořád mám chuť dát se do takového obr vyšívání, ale mám strach, že bych pak měsíce a možná roky nemohla dělat nic jiného, protože nedokážu rozpracovanou věc odložit ...
    Fandím ti moc!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, tohle se nedá jet v kuse, tedy alespoň mně to nejde. Ale baví mne to čím dál víc. Nejhorší byl začátek, protože jsem nikdy nic podobného nedělala - to křížek sem, křížek tam, dva křížky tuhle - třeba týden člověk vyšíval jeden blbej žalud, a nevěděl, co vlastně dělá a jestli z toho něco vyleze. Teď už jsem to chytla do oka a dokážu se v obrázku zorientovat a aspoň tuším, co že to dělám:-) No, často je to něco jiného, ale to neva, překvápko mám ráda. Chtěla bych každý měsíc udělat jeden list z HAEDky, a zbytek času se věnovat něčemu jinému. Teď jsem měla skluz, tak jsem víc jak měsíc vyšívala jen HAEDku, a už mne to přestávalo bavit. Tak asi večer vytáhnu něco jiného, třeba bloky na klubovou deku - asi už bych měla, prázdniny za chvíli končí...

      Vymazat
  3. Ahoj Jani. Klobouk dolů. Ta výšivka je vážně úžasná.
    Taky to na mě občas padne. Mám spoustu koníčků a většina z nich je pro okolí nepochopitelná a berou hodně času, který bych mohla věnovat uklízení, běhání nebo čemukoliv dalšímu "užitečnému". Ale máme život jen jeden a není ani moc dlouhý. A já myslím, že je třeba věnovat se především tomu co nás baví, naplňuje a dělá nám život veselejší:) Takže baví tě to? Máš radost z toho jak výšivka přibývá? Tak není co řešit a pokračuj:) Moc ti fandím a přeji ti, ať se máš dobře a jsi šťastná. Helča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helčo, děkuji za zastavení. Ano, máš pravdu - náš život je krátký, u někoho ještě kratší, poznala jsem na vlastní kůži. Ale někdy (u mne spíš často) mi do duše padne zmatek a v tu chvíli nevím, co je správné, a co ne. Nějak mám pořád tendenci věřit určitým autoritám ve svém životě.

      Vymazat
  4. ajéje beruško, ty máš depku jako trám :-( ...kousni ji do zadele a pošli ji tamtéž :-)...a jestli myslíš tou původní povzbuzovatelkou mě, tak tě kopnu pod koleno, sice nepíšu stále a neustále, ale sleduji tvé pokroky bedlivě a na blogu každodenně :-P.... jsi naprostý úderník, já mám zatím celé čtyři stránky a tři ty uzoučké krajové, takže oproti tobě vejvar, fňuk....Ale dala jsem si závazek žít tak cca do 765 let, abych stihla všechny haedky plus sadičky, tak doufám, že mě v tom nenecháš ;-) ...vošár

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šárko, to nebylo o tobě, však jsme v kontaktu - ale taky bys mohla fotnout, jak jsi na tom, to tedy jo. A depku mám, to je moje nejvěrnější kámoška. Bohužel. Ale ono zase bude líp.

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  7. Jani, k tvému příspěvku se vracím poněkolikáté. Nějak přesně neumím formulovat myšlenky. Za prvé - výšivka je úžasná, dokonalá. Máš můj hluboký obdiv!
    A za druhé - kdo je ten soudce, aby určil, co je správné a užitečné? Máš větší radost z utřeného prachu nebo kousků krásné výšivky? A co děti? Myslíš, že ocení víc umytá okna nebo mámou, která si odpočine u vyšívání a má radost, jak jí to jde od ruky? Myslím, že je to jednoznačné. Tak hlavu vzhůru, jsi neskutečně šikovná a pracovitá, byl by hřích trávit čas přehnaným úklidem. Život je někdy sakra těžký, to víš líp než já, musíme dělat věci, které nás baví a ne jen to, co je "správné". Doufám, že se brzy uvidíme nad korálky!

    OdpovědětVymazat
  8. Tedy opravdu netuším, proč se mi to odeslalo hned 3x. Omlouvám se!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře! Jsou pro mne moc důležité. Jana