Nový rok, nový začátek

S blížícím se začátkem dalšího roku mne přepadla touha začít něco nového, něco, po čem dlouho toužím. Jako kdyby mne někdo tam nahoře poslouchal, ozvala se mi dávná kamarádka, jestli se spolu nepustíme do našich vyhlídnutých kytic z Malování jehlou. Jsou tři - slunečnice, irisy a slézové růže. Petra kdysi před lety ty slunečnice už začala, takže má náskok.

Nad podkladem jsem dlouho nepřemýšlela - už dávno jsem chtěla všechny tyto tři obrazy vyšít na Huberta, nádhernou režnou látku s pravidelnou strukturou. Jeho jedinou nevýhodou je, že nedělá dokonalé čtverečky, ale mírně obdélníčkuje. Tudíž kolečko na něm vyšité je spíš elipsou... Ale to u kytiček nevadí...

Předloha obsahuje rozpis bavlnek od firem DMC, Ariadna, Anchor a Madeira. Petra vyšívá DMC, já se rozhodla pro polské Ariadny. Alespoň budeme moci porovnávat, jak se převody barev firmě Malování jehlou povedly.

 Paní Milada z firmy XvysivkaX mi vyšla maximálně vstříc a objednané mulinky jsem za pár dnů měla doma. Takže jsem 31. prosince mohla začít vyšívat.

K dnešnímu dni mám hotové téměř celé tři listy předlohy. Měla jsem strach z barevné předlohy, ale vyšívá se opravdu dobře. Při porovnání s obrázkem a Petřinými fotografiemi je slunečnice z Ariaden tmavší, mezi dvěma zelenými je menší kontrast. Přesto se mi i tato interpretace líbí a určitě budu pokračovat. Konec konců - nedávno jsem měla na zahrádce slunečnici do hnědo-zrzava, a moc se mi líbila. Tož jí budu mít i vyšitou...

Nástup nové generace????

Před vánoci Zuzanka potřebovala hodně dárečků pro kamarádky - ze školy i ze Světlušek. Dlouho jsme přemýšlely, co pro ně vyrobit (nebo koupit), a nakonec Zuzanka inspirována obaly na knihy pro paní učitelky rozhodla, že ušije obaly na notýsky, a ty koupí. Nakoupila dostatečný počet malých notýsků A6, doma prohrabala skříň s látkami a krabici s obrázky (Ivanko, hodně je jich od tebe, díky moc, udělaly obrovskou radost), a vybrala ty nejlepší kombinace.

Návod jsme našly na internetu zde: Obal na knihu od Nej Šicí Stroje. Zuzanka vše dobře pochopila, tak jsme se pustily do šití. Protože je v dílně, kde má Zuzanka svůj šicí koutek, momentálně velká zima, dovolila jsem jí používat můj velký šicí stroj. A docela jí to šlo...











První obal jsem ušila sama a ukazovala Zuzance, co a jak, další už zvládla sama. Hezky pomaličku, krůček po krůčku, i vyšívací stehy nakonec zvládla... Toto je jen pár notýsků na ukázku. Docela se jí povedly, a u spolužaček i Světlušek měly úspěch. Měla velkou radost.







Jenom jí teď nemůžu dostat k jejímu malému stroji - prý je to jenom taková hračka:-) Najednou...

Lednové ohlédnutí a plánování

Začal nový rok. Každý začátek přináší touhu rekapitulovat předchozí fázi, a aspoň trošičku naplánovat tu následující.

Takže co bylo, a co bude?

V loňském roce jsem až na jeden vyšívačský rest dokončila všechny ufounky (kostlivečky po česku), a vše, co jsem si vloni pořídila (až na jednu sadu z podzimního srazu), jsem také vyšila. Z dlouhodobých ufounků mi tu zbývá pouze Luční kvítí od Lanarte, a to bych letos mohla zvládnout. Jako odměnu jsem si dovolila letos splnit si jeden dávný sen, a pustila jsem se do vyšívání slunečnic z Malování jehlou. Jsou mým obrovským přáním od chvíle, kdy se poprvé objevily. K nim do série bych si jednou přála i ty kosatce a slézové růže. Látku jsem na ty druhé dvě kytice střihla rovnou s látkou pro slunečnice:-))











Bohužel jsem se vloni moc nevěnovala patchworku - z ufounků mi nic neubylo, naopak dva přibyli, a to mne moc mrzí. Doufám, že letos bude patchworkově úspěšnější rok. Ráda bych letos dokončila obě samplerové deky. A předělala červenou srdcovku. Větší cíle si dávat nebudu, protože po loňském šicím neúspěchu nemám odvahu.





Od loňského roku jsem hrdou majitelkou overlocku - dostala jsem ho od maminky s babičkou. Zatím se seznamujeme, mám z něj obrovskou radost, ale také veliký respekt. Letos bych na něm ráda ušila Zuzince pár sukniček, a třeba i nějaké to tričko nebo tuničku zvládnu... 











Vloni jsem musela být moc hodná, dostala jsem k vánocům obrovskou spoustu dárečků. Některé až pod stromečkem - třeba od Ivanky (mimosa) - tam jsem jich dostala celou tašku. A jaké krásné! Čaje, notýsek, kytičkový diář, voňavý krém a další úžasné dárečky. Zuzanka z Korálky dnů mi poslala dáreček, přestože jsem dárcem měla být v rámci vánoční výměny já, a po rozbalení pod stromečkem na mne vykoukly malířské potřeby - pastely a skicovací tužky. Ach, jak ráda bych se vrátila ke kreslení, tak si slibuji, že letos si alespoň jednou za čas udělám čas a vytáhnu takové nádherné pomůcky a znovu začnu kreslit. A třeba od září se přihlásím na kurz kreslení - moc bych si to přála.... Zuzanko a Ivanko, moc vám děkuji.


Nuž, a to je asi taky tak všechno. Letos bude nutné se trošku víc pověnovat zahradní architektuře - je třeba obrousit a natřít plot, houpačku, kůlnu... A to není málo práce. Plus nějaké prořezání stromů, keřů, oprava studny apod., a mám plán na celý rok, že určitě vše ani nestihnu...

Předvánoční...

Koukám, že mám dlouhou mezeru mezi příspěvky... Ač jsem se snažila, aby toto období nebylo hektické, život mi nakonec připravil opak. Neustále někoho léčím nebo vozím děti na zkoušky, koncerty, vystoupení... Ale i to k adventu patří - besídky, koncerty, tance, divadlo. Navíc spousta toho, co vyrábím (pokud na to vůbec mám čas), jsou vánoční dárečky pod stromeček, a ne vše tady tedy mohu ukázat - co kdyby se někdo z obdarovaných přišel podívat na tento blog?

V posledních letech jsme s dětmi začali zdobit stromeček už po Mikuláši - abychom si užili vánoc, co to jde, protože je milujeme. Letos Zuzanka rozhodla, že budeme mít vánoce do modra, Tomík vybíral stromeček, a aby ladil se Zuzčiným výběrem ozdob, vybral stříbrný smrček. Je sice trošku do oblouku, ale jinak je krásně rostlý (a pořádně píchá...).




Děti na něj pověsily staré i nové ozdoby - andělíčky, hvězdičky, kouličky, sněhové vločky... Je krásný a už druhý týden nám doma dělá radost.

  

Letos jsem se také zúčastnila vánoční výměny u Ajky na blogu. Bylo mi ctí šít pro Zuzanku z blogu Korálky dnů. Vím, že krásně háčkuje a vůbec to umí s přízí, tak jsem se do podobné techniky raději nepouštěla, abych si neuřízla ostudu. Ušila jsem jí obal na knihu, přidala vyšívanou záložku, a aby to nebyl úplný "měkýš" (pamatujete, jak jsme jako děti rozdělovali dárky na měkýše a dobré dárky?), přidala jsem i knihu, protože někde na blogu Zuzanka psala, že ráda čte. Jen jsem se modlila, aby tuto knihu ještě neměla. Ale prý se povedlo. Zuzanka navíc byla tak strašně hodná, že mi poslala nazpět ještě jeden malý balíček, který máme s dětmi otevřít až o vánocích, tak napjatě čekáme a balíček okukujeme... Zuzanko, moc děkujeme. Jsi zlatý člověk.


Já dostala dáreček od Andrey z blogu I follow your dreams. Když pan pošťák vytáhnul obrovský černý balík, úplně ve mně hrklo. To se určitě spletl. Ale prý ne, je to naše. Zrovna jsem měla doma nemocnou Zuzanku, tak balíček rozbalovala ona - a vytáhla naprostou nádheru - srdíčkový polštářek a zaječího anděla. Během Zuzčiny nemoci byly oba dárečky ve stálé službě - polštářek pod hlavičku, andělíčka do náručí, a při sledování pohádek se léčit - to byl Zuzčin program posledních pár dnů. Andrejko, moc a moc děkujeme, máš moc šikovné ruce.


Ajce moc a moc děkuji za organizaci celé vánoční výměny - moc se povedla!






A nakonec sladká tečka - Zuzanka měla holčičkovskou oslavu 10. narozenin. Slíbila jsem jí, že jí upeču dort. V oblíbené Růžové cukrárně jsem koupila nějaké zdobení, a s Tomem jsem upekla korpus - třenou zebru. Druhý den jsme dort prořízli, naplnili pudinkovou směsí s meruňkovým kompotem (ten Zuzka miluje ze všeho nejvíc),  a celý dort obalili ve šlehačce (sehnala jsem 40%, co drží krásně tuhá i bez ztužovače). Na oslavě bylo 6 holčiček, takže aby se nehádaly, dostaly šest velkých modrých kvítků - pro každou jeden. A pár růžových na dozdobení, 10 svíček na sfouknutí - a holčičky byly nadšené... Dort se snědl hned v sobotu... To byla pro mne největší odměna.








PS: Ptaly se mne kamarádky, co letos budu dávat učitelům k vánocům - dárečky už jsou rozdané, tak můžu - letos jsem paním učitelkám a pánům učitelům šila obaly na knihy....

Pro paní učitelky jsem šila trochu romantické...

 Pro pány učitele novinové, pánské...











Nejsou to všechny, jen ty, co jsem stihla vyfotit, než je děti odnesly do školy.



A podívejte, jakou radost mám! Tohle všechno jsem dostala od virtuálních kamarádek, které mi pomáhají najít tu správnou cestu životem. Ani to není všechno, koukám, některé dárečky jsou už intenzivně používané. Děvčata, moc a moc děkujeme všichni tři! Máme obrovskou radost.

 

Tak všem krásné a pohodové vánoce!!!

První adventní

A začal advent... Čas, kdy by člověk měl zpomalit, zamyslet se nad svým žitím, na tím, jací jsou lidé kolem vás a jaké k nim máte vztahy, těšit se z lidské pospolitosti. Místo toho v krámech atmosféra houstne, lidé jsou na sebe oškliví, protože jsou nervní, že nestihli uklidit, napéct spoustu druhů cukroví a nemají dost peněz na všechny ty drahé vymoženosti, které nám reklama vnucuje.

Miluji vánoce a adventní čas. Nenechávám si ho kazit reklamou, tlakem médií a obchodníků.

Do první adventní neděle mám obvykle nakoupené dárky, a pomalu je balím. Každý několikrát v ruce obrátím, prohlédnu ze všech stran a vzpomínám na toho, pro kterého je určen. Asi i proto potřebuji mít dárky nakoupené v takovém předstihu, ze kterého je spousta lidí vedle.

S prvním adventním víkendem začínáme zdobit i dům - rozvěsíme světýlka - nad vchod girlandu a hvězdičky, na podestu světelný řetěz. Na stoleček LED svícen z Ikea, na který je nasazený jehličnatý věnec.

Letos se nám podařilo zakoupit v Lidlu velké svítící papírové hvězdy - už léta jsme po nich toužili, ale v Ikee na Černém mostě měli pouze obrovské, které by se nám do oken nevešly. O to větší radost jsme měli, když jsme pořídili ty akorát velké, dokonce krásně bílé, s hvězdičkovými prořezy. Pouští na strop krásná hvězdná prasátka:-)

Současně také zapalujeme první adventní svíčku - letos máme svícen hodně jednoduchý - bílo-modrý, protože tuto kombinaci si letos pro vánoce vybrala Zuzanka. 

O prvním adventním víkendu Zuzanka vystupuje se sbory místní ZUŠ na našem náměstí při rozsvěcení vánočního stromečku. Letos už počtvrté. Předtím tam vystupoval Tomášek. Každý rok se na to všichni moc těšíme - je to sice trochu hektické, protože obvykle současně máme rodinnou oslavu Zuzčiných narozenin - je to takový náš malý vánoční dáreček... No, už moc malý ne - letos je jí neuvěřitelných 10 let.

V naší oblíbené Růžové cukrárně jsme objednali pro Zuzanku dort - miluje koně, obzvláště jí učaroval fríský kůň. V Růžové cukrárně umí vytisknout jedlými barvami libovolný obrázek na dort, takže kromě toho, že ten dort je výborný - lehoučký, s pudinkovým krémem a ovocem - měl i nádherný obrázek, že se ho Zuzanka i bála nakrojit...

Popřát jí přijely i obě sestřenice z hor - a protože se s nimi uvidíme nejdříve až po vánocích, nechal jim Mikuláš u nás punčošky s výslužkou. Prý byly moc hodné - neměly v nich ani jednu bramboru, ani jeden uhlík. Se Zuzankou jsme jim ušily punčošky - aby si je poznaly, tak jedna měla puntíčky červené, druhá modré.

Samozřejmě po večerech a ve volných chvílích stále něco šiji, vyšívám, paličkuji. Ale protože jde vesměs o dárky, tak zatím nemohu dát fotografie. Budu je přidávat po Novém roce (jestli si vzpomenu - jsem hlava děravá, a někdy předám dárek, aniž bych si pořídila fotodokumentaci...).

Hvězdné vzpomínání

Dnes je venku pošmourno, sychravo, nevlídno... Donutila jsem se uklidit další kupičku, která mi tu zbyla po stěhování šicí dílny.

Znáte to - dlouho vyhlížení řemeslníci zavolají, že tu jsou za hoďku, a paní, máte to připravený??? No, nemám. Tak vše rychle naházet na kupičky, přestěhovat do jiné místnosti, a po dokončení akce postupně nanosit zpět a vracet na místo. Ale místa jsou nová, jiná, celé to člověk přebírá a přebírá, něco vyhodit, něco přidat, něco dokončit... A takhle jsem narazila na tuhle hvězdnou vzpomínku.


Beru do ruky měkoučký balíček světlounce režné barvy, a najednou je léto, horko, sedím na balkonku mezi kvetoucími ibišky, ve vzduchu je cítit moře. Jsem mladá, plná radosti z života, síly, nepřipouštím si žádné starosti. Však za horami a dolinami se nám staví náš krásný nový domeček. Jejda, to je let... Háčkuji do něj na budoucí nový stůl dečku, hvězdnou, protože se máme stěhovat na vánoce. Vedle mne sedí ten, koho mám ráda a který mne má rád, plánujeme společnou budoucnost, předčítá mi z knihy...






Na ty vánoce jsme se stěhovali. Ale stůl jsme si pořídili až za delší dobu, takže uháčkovaná dečka byla založena, že jí vyžehlím, až přijde její čas. Nový stůl už má své šrámy, tak jako my. Byl nejvyšší čas dečku vyžehlit, a protože se blíží vánoce, tak i rovnou nainstalovat. Jako připomínku teplých řeckých večerů, plánů, těšení se...

...a zrodila se hvězda...

Chodím do kroužku paličkování. To je známo. Tedy doufám, že je to známo. Potud dobrý. Máme skvělou učitelku Alici. To je ještě pořád dobrý. Alice občas nadnese, že bych to a to zvládla (dle mého je to často z kategorie snů), a já se občas nechám ukecat. A tady je ten problém. Můj problém...

Tentokrát vymyslela nádherný podvinek na prostorovou hvězdu. Já měla připravené jednoduchoučké podvinky na vánoční ozdoby, ale nechala jsem se umluvit, že tu hvězdu zvládnu a dokážu tak ostatním, že to je jednoduché a že to můžou zvládnout taky.

Super - podvinek vypadal velmi jednoduše. Až na tu délku a množství špiček dobrý. Vybrala jsem si bílo-červenou barevnost. Už při prvních prohodech paliček bylo vidět, že ta potvora červená bavlnka bude barvit bílou bavlnku. Ale furt to bylo koukatelné....

Doplácala jsem se svým hlemýždím tempem na konec, zakončila - a bum! Při tužení se červená zapustila pomalu přes celou bílou. I když jsem nejdřív tužila bílou, a po zaschnutí červenou, stejně se zapouštěla. Sakra, sakra.

Mám natuženo (ale málo, protože se bojím většího zapouštění červené do bílé), jdu sešívat. Sešila jsem do kruhu, a teď co? Po hodině marných pokusů o různá sešití apod. jsem to nakonec vykoumala. Ufff. S finální podobou mi hodně pomohla žehlička (mám popálené prstíky, auvajs), ale hvězda nakonec nevypadá tak marně... Jen se nemohu zbavit dojmu, že na původním obrázku od Alice vypadala nějak jinak.... Uvidím, co mi řekne dnes večer na kroužku. Třeba dostanu pravítkem přes ruce:-(

Tak tady je: chtěla by víc přitužit, příště pro konstrastní nit vyberu něco silnějšího, aby víc přidržela ty cípy, ale z dálky to nevypadá tak zle...