13. rokem spolu....

Tomáš má narozeniny,
my máme přání jediný,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví.

Je dobře, že jsi na světě,
koukni, jak rádi máme tě,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví.






Dál si tuto písničku od pana Svěráka a Uhlíře nepamatuji, ale Zuzinka jí Tomáškovi na oslavě zazpívala kompletně celou. Na mne zbyla pouze úloha klavírního doprovodu:-)) Jak těch 13 let uteklo - z miminka v zavinovačce je najednou téměř dospělý človíček, který už mi pomalu přerůstá přes hlavu (zatím jenom výškově, a doufám, že to tak ještě dlouho zůstane). Tomášek byl vymodlené dítě, tak strašně moc jsme se na něj po těch letech těšili. A bylo nám sesláno úžasné usměvavé miminko - spinkal a usmíval se. Téměř nezabrečel. Každé ráno mne v kolébce vítal úsměvem od ucha k uchu, a ten mu nemizel pomalu ani při spánku. Mysleli jsme, že nás ta láska a radost musí roztrhat, jak jsme jí byli plní.... Byl, a je to moc šikovný kluk. Byla období slabší i lepší, ale tak to v životě bývá. Moc bych mu přála, aby už na něj čekala jenom ta období lepší a nejlepší. A ta slabší, aby byla krátkými epizodami v jeho šťastném životě....

A protože byly narozeniny, a venku bylo teplo, děti připravovaly oslavu venku. Nanosily stoly a židle z obou teras (ano, díky našim latifundiím a mému hysterickému strachu z ohně máme dvě terasy - u domu, kde je pouze plynový gril, a vzadu na druhém konci zahrady, kde je zděný gril na uhlí spolu s udírnou). Zuzanka rozhodla o barevnosti ubrusů, Tomášek nanosil nádobí a vše připravovali pro své nejbližší - babičky, dědu, sestřenice .... Těšili se i na tetu se strejdou, ale bohužel - Tomáškova teta musela na akutní operaci, takže přijely jenom sestřenice. Krásně vše nazdobili, ani nemám všechny fotky, protože jakmile přijela návštěva, nastal blázinec - však to znáte:-)

Tomáš letos objevil kouzlo šachů. Baví ho, prý mu i jdou, tak uvidíme, jestli mu tato záliba vydrží. Rozhodně jsem zašla do naší oblíbené místní Růžové cukrárny se poradit, zda by uměli udělat šachový dort. A uměli! Dokonce měli i formičky na čokoládové šachové figurky. Dort byl nádherný, chutný jako vždy, lehounký, žádný těžký máslový krém. A Tom - ten nevěřil vlastním očím:-))

 S Tomášovými narozeninami mám spojené první jahody - některý rok je to tak-tak, někdy je u nás v Polabí už po jahodách, a někdy to prostě vyjde přesně. Po oslavě tu zbyla mísa jahod, které děti nestihly sníst. Tak jsem si hned brzy ráno, dokud je chládek, provoněla dům jahodovou vůní - vůní přicházejících prázdnin, léta, sluníčka... A v zimě, až se nám po létě bude stýskat, otevřeme sklínku s domácí zavařeninou, a léto a prázdniny k nám zavoní.

Domku, domečku, kdo v tobě přebývá???

Když byla Zuzinka malá, tatínek jí postavil na zahradě boudičku. Byla krásně barevná - žluté stěny, červené okenice, modré dveře - co si malá princezna poručila, to jí tatínek udělal. Dovnitř jsme koupili naší princezně dřevěnou kuchyňku, a protože domeček stál hned u pískoviště, tak se přímo z okna vydávaly upečené pískové bábovky a vařené trávové špagety:-))

Šel čas, tatínek odešel tam, kam za ním zatím nemůžeme, pískoviště jsme zrušili, domeček s pomocí statných pomocníků přestěhovali, postavili větší houpačky, aby vyrostlá princezna nebrousila nohama o zem, a domeček zbavili pestrého nátěru - dostal barvu, kterou máme natřené i ostatní dřevěné stavby na zahradě, jen okenice a dveře si prosadila kontrastní, zelené. Do domečku přibyl malý stoleček a židličky z dětského pokojíku, kam se místo nich nastěhoval psací stůl a velká židle, protože princezna šla do školy...



Tatínek kdysi slíbil, že z domečku bude mít schovku pro sebe a kamarádky. Slíbil garnýžky na záclonky, i materiál nakoupil. Bohužel nestihl dodělat. Po pár letech princezna si už s kuchyňkou nehraje - už vyrostla. Ale vyrostl jí bratr, který našel v garáži zastrčené tyče připravené na garnyžky. A zatímco princezna stěhovala ze svého domečku dřevěnou kuchyňku, aby jí umyla a připravila na uložení na půdě pro svou malou budoucí princeznu, tak jí ty garnýžky nařezal na míru a přidělal.

Když jsem viděla ty malé pilné lidičky, vytáhla jsem léta připravenou starou záclonku, co jsem našla na půdě chalupy - měli jsme kdysi starou roubenku. Popelínek olemovaný háčkovanou bordurkou. Nádherná práce. Některá slečna nebo mladá paní si do okének své domácnosti chtěla vnést trošku něžné krásy. Záclonka byla bohužel jen jedna, ale do domečku stačila. Rozstřihla jsem jí napůl, háčkovanou krajku pečlivě zajistila entlovacím stehem, ušila tunýlek, a hned si je Zuzinka nesla do domečku a pověsila. Najednou je chaloupka nádherně romantickým útočištěm pro dvě nejlepší kamarádky.... Ještě natrhat velkou kytici nádherně voňavých bílých pivoněk - a už tam holky kují pikle...








Dnes byl nádherný den - děti pracovaly na zahradě i domečku, hrály si s kamarády, užívaly sluníčka. Doufám, že i vy jste měli nádherný den!

Májový déšť....

Celý týden hrozilo nebe deštěm - někdy pršelo víc, někdy míň (u nás spíš míň, takže jsme pod olověnou oblohou museli zalévat náš pidi zeleninový záhonek). A protože o víkendu pršelo konečně spíš víc (nebo taky furt), dokončila jsem frivolitkovou dečku podle Jana Stawacse. Použila jsem přízi Maxi v bílé a zelené barvě, finální dečka má průměr 29 centimetrů. Rozpis jsem neupravovala, vše krásně sedlo. Barevností mi evokuje sněženky, což je teď na jaře, kdy je všude přímo exploze syté zeleně, takové krásně uklidňující...

Minulý týden byl poněkud hektický - Zuzinka měla několik generálek a několik představení - třikrát baletila  a tančila v rytmu swingu na prknech, co znamenají svět, našeho kulturního domu - taneční oddělení naší ZUŠky měla svou každoroční benefici. Je kouzelné sledovat, jak jsou ty děti rok od roku šikovnější a ladnější... Fotky nemám, takové zařízení, které by bylo schopné bez blesku vyfotit ostré snímky pohybujících se tanečníků, nemám k dispozici. Ale jako každý rok zakoupíme DVD se záznamem představení a ve chvílích, kdy se mi bude stýskat, si ho budu pouštět, jako ty čtyři před ním...

A v sobotu zpívala na náměstí se sborem. Pod vedením paní učitelky letos děti udělaly obrovský pokrok, nevadí jim, že mají sbor čím dál delší, těší se, až se budou učit vícehlasy... Představení začínalo ve dvě hodiny. Od rána ani kapka, i když nebe bylo zatažené jako celý týden. Úderem druhé hodiny se spustil liják. A nepřestal až do nedělního večera. Bylo mi těch dětí líto - jediní stateční, kteří stáli s deštníky i bez nich na náměstí před podiem, byli rodiče a příbuzní dětí. Přes deštníky ani nešlo vyfotit celý sbor... Bylo to mokré, ale krásné...  Jsou to šikulky.

Šicí maraton

Už jsem psala, že jsem byla adoptována partou úžasných ženských ze Semil a okolí. Letos jsem s nimi opět byla na víkendovém pobytu v Harrachově, tentokrát prodlouženého na dvojnásobek, protože v pátek si většina z nás vzala dovolenou, a mohli jsme šít už od čtvrtka, 1. května.

Mým letošním cílem a úkolem bylo naučit se šít pořádné tašky se zipy - prostě přestat se bát zipů. Hned na začátku bylo rozdávání dárečků - já šila pro jednu z úžasných dam onu oranžovou taštičku-košíček na šití s natisknutými obrázky šicích potřeb, co jsem ukazovala v předchozím příspěvku. To, že jsme šily jako zběsilé, ukazují tyto fotky hotových výrobků. Dlužno podotknout, že to nejsou všechny, protože některé švadlenky byly nuceny z rodinných důvodů odjet dříve.

A protože byl první květen, celou akci jsme zahájily prvomájovým průvodem s lampiony, mávátky a transparenty. I projev byl:-)

No, a co všechno jsem ušila? Přísahám, že málo toho nebylo - i když většina toho patří Zuzince. Jak jinak. Koťátku mému milovanému.

Nejdřív jsem jí ušila tašku na školu v přírodě. Rozhodla jsem se pro kombinaci veselé retro žluté látky s barevnými deštníčky, kterou Zuzky babička našla na půdě. Přidala jsem k ní staré dětské rifličky s vyšívanými nohavicemi. A jako kontrastní olemování zbyteček červené jednobarevky. Taška je takové žebradlo, na výšku, s přední zipovou vypodloženou kapsou, jednou hlavní kapsou, ve které je kapsička z kalhot na drobnosti, třeba na mobil. Taška je přes rameno, Zuzka jí nosí křížem, popruh je vybaven zkracovačkou, takže jde jeho délka nastavit dle potřeby.

 K tašce jsem ušila i malou peněženku - hlavní kapsa je na zip, malá kapsička zpředu je klopu s patentkem.

 Pak kufírek na výtvarku - takový boxík s dvěma uchy na snadné přenášení, velký tak akorát, aby se jí tam vešlo tričko, igelitový ubrus a penál s tužkama a notýskem. Má zip s dvěma jezdci, ušitý ze zbytků růžového puntíčku (už mám tak deseticentimetrový kousek, možná ani to ne) a modré retro kytičkaté látky (také z půdy). Ucha jsou zpevněna prošitím ozdobným stehem. Bez kapes.

A ke kufírku také penálek - tužkovník. Taková malá drobnost, kam se vejde pár tužek, notýsek, malá si tam snadno nandá tužky, vše zabalí, zaváže, a může vyrazit kreslit, kam chce. Dlužno dodat, že Zuzanka na výtvarku do lidušky nechodí, ale pořád někde sedí a maluje si. V poslední době si oblíbila vyrážet do okolí, kde si kreslí náčrty apod. A starší bratr se psem jí vzorně hlídají...

 A aby jí nebylo na škole v přírodě a na blížících se táborech smutno, tak jsem jí ušila jednu Tildičku. Modrou na přání....

Kamarádce jsem pro malou slečnu, která miluje Barbie Monster High (či jak se to píše), slíbila malý obal na mobil. Dlouho jsem přemýšlela, jaké barvičky vybrat, ale nakonec jsem ve zbytečkách našla tento kousíček fialové látky s pavučinami a pavoučky, doplnila černou jednobarevnou a kontrastní výšivkou. Tak se snad bude líbit. Zapínání je na suchý zip. Doma si děvčata ještě doplní černou šňůrku na pověšení na krk. Jen se modlím, aby se jí tam ten mobil vešel...

A protože už byl poslední den, nechtělo se mi začínat nic složitého a velkého, tak jsem si pro sebe ušila jednu lehounkou letní zelenkavou tašku. Je pouze vypodšívkovaná, ze zeleno-žluté látky (není to bavlna, aby rychle uschnula, když do ní hodím mokré plavky), vyztužený je jen hnědý horní lem, který je také ozdoben výšivkou a velkou textilní kytkou. Ucha jsou také vyztužena prošitím ozdobným stehem. Nemá žádné zavírání, byla to opravdu jednoduchoučká rychlovka...

Více fotografií z Harrachovského víkendového šicího maratonu najdete zde.

Kabelkový duben...

Blíží se konec dubna - tedy neblíží, on už je. Dnes je posledního, večer budou létat čarodějnice, zítra se budou líbat zamilovaní pod rozkvetlou třešní. No, nevím, kde jí letos seženou, naše jsou už dávno odkvetlé, jsou na nich třešničky o velikosti nehtu na malíčku:-))

Začalo se mi stýskat po šití - už jsem psala, že jsem koupila stůl pod overlock a spravila všechny roztrhané tepláky, pyžámka a trička. Dlužno dodat, že řada z nich šla rovnou do vyřazovací tašky, protože z nich děti vyrostly. Teď rostou jako z vody - nestíháme měnit oblečení. Kde jsou ty klidné dva roky, kdy rostli pomalu, včetně nohou.

Venku je krásně teplíčko, děti už jezdí do školy a na kroužky na kolech (tedy Tom jenom na kroužky, ale Zuzka na oboje). A u Zuzanky vyvstala potřeba nové taštičky na balet - na trikot, piškoty a sukýnku. Stávající je prý zbytečně velká (a taky už okoukaná). Jiná je zase otevřená a na kole se jí občas vytratí piškoty nebo i celý trikot. Takže potřebuje zavřenou malou kabelušku.

Ve skříni s látkami jsem našla zbyteček staré retro látky, která se mi moc líbila. Dlouho jsem uvažovala, co k ní, a nakonec vyhrály staré rifle po tatínkovi. Podšívka je z tmavě modré bavlněné látky. Velikost tak akorát, s kapsami na mobil a klíče. Zavírání jsem vyřešila na stahování stužkami, protože někdy má na balet jen trikot a sukni, někdy má převleků více, a díky tomuto zavírání se do kabelečky vejde až dvojnásobek. Ucha jsou kraťoučká, aby taštičku mohla pověsit na řídítka a taška nepřekážela při šlapání.

A podobnou kabelečku jsem rovnou ušila jako tašku na šití pro kamarádku. Využila jsem natisknuté obrázky z posledního Dámského klubu. Kamarádka si přála oranžovou tašku na šití, tak snad je tam té oranžové dostatek:-)

A takto pokračuji ve frivolitkové dečce - začala jsem poslední řadu - už jenom dodělat "korunky", jak říká Zuzanka, zatahat nitky na konci každé řady, a bude hotovo...

A naposled - takováto duha byla tento týden u nás nad zahradou - krásná, že?

 

Veselé velikonoce!

Poslední dny byly ve znamení blížících se velikonoc. Hodně jsme s dětmi pekli, zdobili, vařili, ale také díky nádhernému počasí seli, sázeli, vytvářeli nové a opravovali staré záhony... Prostě práce jako na kostele, a konce nevidět. Jako u každého domu.

Zuzanka letos opět pekla a zdobila perníčky pro koledníky. Stoupla si do kuchyně, vystrčila mne ven, rozpálila troubu a vyvalovala medové voňavé těsto. Zkusili jsme novou kombinaci koření, a perníčky jsou opravdu super. Tedy spíš byly... Použili jsme kombinaci Medového perníku od Kotanyi a Voňavého pečení s vanilkou od Antonína. Perníčky byly krásně medově hnědé, měkoučké, kořením a medem voňavé.

Odpoledne se Zuzinka hned pustila do zdobení. Letos vyzkoušela natírat polevou a domramorovat barvou. Také zkoušela z kapek barvy v polevě vyrábět různé obrazce. A lepit koupené cukrové ozdoby z Růžové cukrárny, naší nejoblíbenější. Ty nalepila hlavně na perníková lízátka pro nejmenší koledníky. Mívají mezi nejmenšími dětmi největší úspěch.

A nakonec děti nazdobily velikonoční stůl. Do čtvercové ošatky narovnaly část perníčků, lízátka a kuřátka napíchaly do aranžovací hmoty zakryté sisalovou "trávou". Ve velkých papírových kraslicích jsou naše pomlázky, které jsme si dali navzájem. Novinkou letos u nás byly svícínky ve tvaru pastelových kovových kyblíčků s prostřihy. Večer nádherně svítí...

Když zrovna něco nepracuji na počítači, nesiji, nepleji, nesázím, nestříhám, nevařím, nepeču, neuklízím, nežehlím a neperu (hahaha), tak frivolitkuji. Vloni zhruba touto dobou jsem psala, že začínám frivolitkovat dečku od Jana Stawasze spolu se skupinou ostatních děvčat z frivolitkové diskuze. Bohužel jsem se k tomu celý rok nedostala. Ale letos mne najednou popadla chuť a touha, vytáhla jsem člunky a rozhodla se, že sice s ročním zpožděním, ale že tu dečku udělám. V původně navrhované barevnosti, tj. zeleno-bílou. Moc mne to baví, a nechápu, proč jsem to tak dlouho odkládala.

V šití se v poslední době hodně věnuji zašívání - dvě vrchované přepravky žalovaly při každém mém průchodu dílničkou. Tož jsem se zdravě naštvala, dílničku přeorganizovala, aby se do něj vešel malý pracovní stůl, na něj jsem postavila overlock, co jsem dostala vloni k narozeninám od maminky a babičky, a během půl dne spravila většinu oblečení. Teď už jen rozdrbané rifle a hlavně - ponožky. Ach jo, není tu nějaký dobrovolník, který by je za mne zašil???

Krásný konec dubna, voňavé jaro, a já se zkusím polepšit...