Přeskočit na hlavní obsah

Prázdninový srpen

Srpen byl (a ještě je) u nás ve znamení prázdnin, sluníčka, vody, dovolené...

Zahrádka v srpnových vedrech sténala a usychala, nestíhali jsme zalévat, protože voda se hned do naší písčité půdy vsakovala, tráva žloutla, stromy začaly opadávat. Ani muškáty v truhlících na jižní straně domu nevydržely, jahody zaschly, švestky a jablka začaly opadávat ze stromů.

I přes velká vedra jsme s dětmi podnikli několik výletů, hlavně do kraje mého dětství. Stejně je pořád nejhezčí pohled na vížku našeho kostelíčka a na vzdálený hrad Točník. V bývalém lomu jsme si jako děti hráli, nahoře nad lomem jsme se rozlíželi po kraji a vyhlíželi neznámé ostrovy v moři známé krajiny, v lomu byla zem Indiánů, stopařů a vojáků. Děti moc rády poslouchají mé vzpomínky...












 Vyrazili jsme i do háje, našli pár hub, nádherné vřesy, z kterých nektar vysávali čmeláci, kolem polních cest rostly různé bodláky, na kterých se naparovali různobarevní motýli - prostě vesnická pohoda.






















































 




 


Zuzanka u babičky objevila dvě moje malé panenky - byly nahaté, kupodivu se nezachovala žádná má módní kreace. Tak je Zuzanka umyla, načesala, a já jim rychle uháčkovala alespoň jednoduché šatičky. Zuzanka pak panenky nosila celý den po zahradě i domě a fotila, fotila a fotila... A vymýšlela příběhy.


Mezi kytičkami se narodily dvě panenky...













...jakmile se uviděly, hned se skamarádily a vydaly se hledat nový domov


















Cestou je rozbolely nohy, tak si je osvěžily v rybníčku...














Ptáčků, kteří byli také u rybníčku, se vyptávaly na cestu, jedna,
















i druhá.... Ptáčci jim poradili, ať se podívají z výšky.








Tak ta odvážnější vyšplhala na nejvyšší strom.























Uviděla cestu, sice zarostlou, ale vedla za světýlkem.



Kamarádka jí následovala.

Z kopce už  byly vidět dveře       










































A už jsou doma.... (ten batůžek, ten jsem jako malá nosila na výlety:-))





















 V srpnu jsme také vyrazili za hranice - po dlouhé době. Děti vybraly Řecko, konkrétně ostrov Rhodos. Bylo tam nádherně - moře tyrkysové, čisté, se spoustou ryb, kamínků, písku, nebe blankytně modré, všude skály, bílé domečky, vůně tymiánu, rozmarýnu, šalvěje. Byli jsme i na výletech - v údolí motýlů, na ostrově Chalki, v Lindosu. 

 
























Komentáře

  1. Pěkné srpnové střípky:-))

    OdpovědětVymazat
  2. Jani, koukám, že mě Bloglovin informuje na přeskáčku. Utekl mi červenec u vás. Zuzance to moooc sluší s ostříhanými vlasy, je to opravdu velká slečna a pracovní koutek má záviděnihodný!! :) No a Tomík je prostě gentleman: vezme mámu na kolo a ještě na zákusek! Prostě je to príma kluk! :) No a srpnové prázdniny... krásně si užíváte, tak to má být :) Jani, užijte si moc krásně i srpnový závěr! Papa, Jola

    OdpovědětVymazat
  3. Jak vidím, měla jsi srpen plný zážitků. Vzpomínat na dětství muselo být příjemné, zvláště když jsi objevila i panenky.
    V září už mi konečně začne normální pracovní doba, musíme zajít na kafčo!!

    OdpovědětVymazat
  4. Nezapomeň, že se kafe vaří i na ČM. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Jani,moc pěknou pohádku Zuzka vymyslela. A fotky z dovolené máš krásné. Šárka /jaji/

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře! Jsou pro mne moc důležité. Jana

Populární příspěvky z tohoto blogu

27.1.2018

Pokračuji v červené dece z babiččina kanafasu. Původní bloky jsou dokončené.


Ale Zuzka usoudila, že je to malé, takže budu přidělávat dalších šest. Teď je otázka, jaké vzory tam dát...


Vyšila jsem srdíčka stonkovým stehem. Ať se trošku liší od té předchozí, modré. Tam byly jen obrysy. Modrou deku najdete tady.


Vlastně mne tak napadlo, že ta modrá byla poslední moje došitá PW deka. Reakce na mé tehdejší šití nebyly moc vlídné, a já od té doby nebyla schopná žádnou další deku dokončit. Mám tu několik ufounků v různém stádiu rozkladu, a protože jaksi nemládnu, tak jsem se rozhodla všechny dokončit, protože hotové deky snad mí dědicové nějak využijí, ale blokovou skládačku vyhodí tak leda to popelnice.  :-( Takže od poslední deky uplynulo přesně pět let. Děsné...


A samozřejmě - Aurinka musí pečlivě vše vyzkoušet - látky a stavebnice prý jsou super měkké, deka bude jistojistě "pro kočku". Teď jak si to přebrat, že?




11.3.2018

Včera večer jsem dokončila další stránku na HAEDce Hanging Ornaments od Sandry Kuck, číslo 28 ze 64. Tímto jsem oficiálně za polovinou obrazu. Kdyby vám ty počty nevycházely, tak poslední řada stran má jen pár řádků, takže sice píši, že výšivka je na 64 listů A4, ale ve skutečnosti bych měla počítat o osm méně.



Jinak po mrazech minulý týden bylo tento víkend vysloveně jarní počasí. Které mi připomnělo, že je třeba začít myslet na léto - takže jsme se Zuzkou vysely rajčata, papriky, lilky, brokolice a další rostlinky, které nám, doufejme, budou dělat v létě radost svými plody.

Já nevydržela, a objednala k našim leknínům (kvetl zatím jenom jeden) fontánku, takže zase budeme mít malé vylepšení na terase. Už se těším, až zazimované květiny vystěhujeme z dílny, a já jí zase budu mít pro sebe... Do té doby už bych měla běhat jako srnka (pevně tomu věřím), tak to bude super.

PS: Asi jsem nakazila i Zuzku, protože ta si objednala semínka "živých kamenů". Tak jí budu držet pěsti, aby…

25.3.2018

Sundali mi sádru, chodím jenom o francouzské holi, protože ještě noha není úplně srostlá. Prý tak z jedné třetiny. Ale kvůli kotníku je to údajně takto lepší. Třikrát týdně rehabilitace - magnetoterapie a vířivka. Začíná mi chybět čas. A to mi ještě v noci na dnešek jednu hodinu sebrali díky přechodu na letní čas.

Takže je vidět, že ani na ruční práce není tolik času. Minulý víkend jsem vyzkoušela šití - pohnula jsem se Zuzčinou červenou dekou, ale celý týden to zůstalo ve stejném stavu.



Ještě musím našít červeno-bílé rozdělovací bordurky mezi,a  po přeměření doplnit na finální bordurou na požadovanou velikost. Jenom se bojím, jestli budu mít dost materiálu. Toho kanafasu už zase tolik nemám :-( Omlouvám se za kvalitu fotek, ale na jedné noze se fotí blbě - a ten večer mne obě - nemocná i zdravá - bolely řádně. A deku pro příště fotit jedině fotoaparátem, ne jenom mobilem. Slibuji.

A protože se jaro hlásí, i když se to nezdá, vyseli jsme první semínka - rajčata, lilky, papriky, dýně. …