Přeskočit na hlavní obsah

Červený autobus veze nás z výletu, červený autobus už objel celý svět......

... červený autobus vozil i pratetu, kdo tomu nevěří, ten může s námi jet.


Ano, tuto písničku vloni zpívala Zuzanka na hodinách zpěvu. Mimochodem - je to úžasná písnička, vřele doporučuji vyhledat (na youtube je ale jenom hooodně amatérská verze, škoda. Ono tam vůbec je málo dětských písní, jak jsme se Zuzkou za ty tři roky zpívání zjistili.)

Jak jsem psala v jednom z předchozích příspěvků, Tomův autobus jsem opravdu o víkendu dokončila. Konkrétně v sobotu, během filmu o čarodějově učni. S výšivkou šel Tomáš nadšeně spát, tak jsem jí musela před fotografováním raději vyžehlit. Před vlastním rámováním jí musím samozřejmě ještě vyprat a znovu vyžehlit, ale vzhledem k tomu, jak se s ní pořád chodí mazlit, mi to přijde teď předem poněkud kontraproduktivní... Ale je to nádherný pocit, když vidím, jakou jsem mu tou novou výšivkou způsobila radost.

Zopakuji, že tato výšivka je od firmy DMC, jmenuje se London Bus (kdo by to byl řekl). K ní do série je ještě královská stráž v takové té vysoké medvědí čepici a červená telefonní budka. Vyšívaná je originálními bavlnkami DMC, které byly součástí sady, na bílou aidu 14ct (také součást sady). Vyšívá se pouze celými křížky, plus trochu obšívání autobusu a ciferníků hodin. Sadu jsem koupila v obchodě NB Vyšívání na jarním sraze vyšívaček, který se konal v pražském Edenu.













Abych na vyšívání a ostatní ruční práce lépe viděla, pořídila jsem si po čtyřech letech nové brýle. Ano, opět červené, ale krásné... Mám z nich radost, i když sklíčka nejsou tak slaboučká a s korekcí tloušťky jako u těch starých - přece jenom kusová výroba je o dost levnější jak zakázková, a do těchto rámečků nebylo nezbytně nutné skla více vytenčovat. Rámečky od firmy Moxxi by Visibilia, skla od Hoya, plast s vysokým indexem lomu.




A posledních pár fotografií je z minulého víkendu. Dopoledne jsme byli na oslavách 100. výročí založení gymnázia v Brandýse nad Labem, kam chodí Tomášek. Byl pověřen čestným úkolem nést znak gymnázia, který vyrobila jeho třída.

Tomáškova Alma Mater

Průvod se řadí - vepředu terciáni,  co tancovali Besedu
Toto gymnázium založil poslední rakouský císař a český král Karel I. Habsburský. Dnešním studentům a profesorům vyřídil pozdravy a blahopřání jeho pravnuk. Studenti nejen vyráběli znak a transparenty, výzdobu tříd a další program, ale také tančili na nádvoří zámku Besedu, na náměstí byly mažoretky (i ty mini, které třeba někdy do gymnázia dorostou), byly proslovy, gymnázium obdrželo čestný prapor atd.






Maamiiii, nefoť!

















Malé i velké mažoretky
















Tomova třída ještě natočila malý klip o vyučování, humorný a zábavný, můžete se podívat tady:
 Video sekundy na oslavy 100. výročí gymnázia


Večer jsme vyrazily se Zuzankou (bez Toma) do Lysé nad Labem na koňskou galashow.
Tak se jezdilo na hony....




Zuzanka miluje koně, a tak jsem tedy ustoupila a uvolila se s ní jet podívat se na koníky.







Volná drezůra s nádherným běloušem


Volná drezůra, tentokrát s vraníkem...
Minikoníci...  
Ne všechny koně se nám podařilo vyfotografovat - řada z nich vystupovala v decentním osvětlení, protože na nich svítily a blikaly postroje apod. Bylo to nádherné. Zuzanka byla nadšená.


Bylo tam i kladrubské spřežení, které hřebčín Kladruby věnoval vévodkyni z Cambridge.

Byli tam minikoně, na kterých vystupovaly tří-čtyř leté děti, ale kteří vozili na vozících i dospělé.




A hlavně - byl tam fríský kůň - Zuzčin největší favorit. Toho jsme sice viděly od dveří, kde jsem kontrolovala ciferník hodinek, protože program měl zpoždění a kdyby nám ujel vlak, tak co o půlnoci s devítiletou holčičkou na nádraží....



Ale stihlo se vše, dcerka byla nadšená, spokojená, a ještě teď - týden po představení - o něm nadšeně každému vypráví.




 A protože jsou dny i noci čím dál chladnější, kočka hledá co nejteplejší místečka, aby si před nadcházející zimou vyhřála kožíšek... Je libo grilovanou kočičku???































Komentáře

  1. Jů, to je zážitků a zajímavostí! A na všechny akce každého výletníka doveze úžasný a překrásný vyšívaný autobus. To si nechám líbit. ;-)
    Vivi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vivi, moc děkuji za zastavení. Ano, takový výlet by byl nádherný....

      Vymazat
  2. Jani, ta výšivka je úžasná!!! Nedivím se Tomíkovi, že by ji nejraději nepustil z ruky! A ty krásné fotky z výročí gymnázia... je krásné, že uspořádali tak nádhernou oslavu :)
    Pa pa a krásné podzimní dny (teď uvidíš na všechno o hodně lépe, viď?) :) Jola

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jolanko, i vám všem doma krásný podzim, a hlavně hodně zdraví, ať si je můžete pořádně užívat. Ad brýle - dioptrie mám díky bohu stále stejné, tj. moc. A asi mne brzy neminou brýle nablízko, z čehož jsem dost nešťastná.

      Vymazat
  3. Autobus je nádherný, ale předpokládám, že teď nějakou dobu nebudeš vyšívat červenou a šedivou :-)))
    Fotoreportáž z oslav ukazuje, že jste si ten víkend docela užili.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Teď asi chvíli nebudu vyšívat vůbec, ráda bych v říjnu dokončila pár šicích ufounků. Včera jsem už vytáhla jednoho, tak doufám, že z něj bude brzy topík. Už mi v hlavě šrotuje prošívání...

      Vymazat
    2. Oslava to byla krásná a koníci také! Ovšem ta grilovaná kočka... :-)))

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře! Jsou pro mne moc důležité. Jana

Populární příspěvky z tohoto blogu

27.1.2018

Pokračuji v červené dece z babiččina kanafasu. Původní bloky jsou dokončené.


Ale Zuzka usoudila, že je to malé, takže budu přidělávat dalších šest. Teď je otázka, jaké vzory tam dát...


Vyšila jsem srdíčka stonkovým stehem. Ať se trošku liší od té předchozí, modré. Tam byly jen obrysy. Modrou deku najdete tady.


Vlastně mne tak napadlo, že ta modrá byla poslední moje došitá PW deka. Reakce na mé tehdejší šití nebyly moc vlídné, a já od té doby nebyla schopná žádnou další deku dokončit. Mám tu několik ufounků v různém stádiu rozkladu, a protože jaksi nemládnu, tak jsem se rozhodla všechny dokončit, protože hotové deky snad mí dědicové nějak využijí, ale blokovou skládačku vyhodí tak leda to popelnice.  :-( Takže od poslední deky uplynulo přesně pět let. Děsné...


A samozřejmě - Aurinka musí pečlivě vše vyzkoušet - látky a stavebnice prý jsou super měkké, deka bude jistojistě "pro kočku". Teď jak si to přebrat, že?




11.3.2018

Včera večer jsem dokončila další stránku na HAEDce Hanging Ornaments od Sandry Kuck, číslo 28 ze 64. Tímto jsem oficiálně za polovinou obrazu. Kdyby vám ty počty nevycházely, tak poslední řada stran má jen pár řádků, takže sice píši, že výšivka je na 64 listů A4, ale ve skutečnosti bych měla počítat o osm méně.



Jinak po mrazech minulý týden bylo tento víkend vysloveně jarní počasí. Které mi připomnělo, že je třeba začít myslet na léto - takže jsme se Zuzkou vysely rajčata, papriky, lilky, brokolice a další rostlinky, které nám, doufejme, budou dělat v létě radost svými plody.

Já nevydržela, a objednala k našim leknínům (kvetl zatím jenom jeden) fontánku, takže zase budeme mít malé vylepšení na terase. Už se těším, až zazimované květiny vystěhujeme z dílny, a já jí zase budu mít pro sebe... Do té doby už bych měla běhat jako srnka (pevně tomu věřím), tak to bude super.

PS: Asi jsem nakazila i Zuzku, protože ta si objednala semínka "živých kamenů". Tak jí budu držet pěsti, aby…

25.3.2018

Sundali mi sádru, chodím jenom o francouzské holi, protože ještě noha není úplně srostlá. Prý tak z jedné třetiny. Ale kvůli kotníku je to údajně takto lepší. Třikrát týdně rehabilitace - magnetoterapie a vířivka. Začíná mi chybět čas. A to mi ještě v noci na dnešek jednu hodinu sebrali díky přechodu na letní čas.

Takže je vidět, že ani na ruční práce není tolik času. Minulý víkend jsem vyzkoušela šití - pohnula jsem se Zuzčinou červenou dekou, ale celý týden to zůstalo ve stejném stavu.



Ještě musím našít červeno-bílé rozdělovací bordurky mezi,a  po přeměření doplnit na finální bordurou na požadovanou velikost. Jenom se bojím, jestli budu mít dost materiálu. Toho kanafasu už zase tolik nemám :-( Omlouvám se za kvalitu fotek, ale na jedné noze se fotí blbě - a ten večer mne obě - nemocná i zdravá - bolely řádně. A deku pro příště fotit jedině fotoaparátem, ne jenom mobilem. Slibuji.

A protože se jaro hlásí, i když se to nezdá, vyseli jsme první semínka - rajčata, lilky, papriky, dýně. …