26.8.2018

Konečně se ochladilo. Noci jsou krásně chladné, rána sychravá, blíží se má oblíbená roční doba - podzim. Zavařuji rajčata, sbírám dýně, cukety, jablka, víno... Přes noc dům krásně vychladne, lépe se spí, deštík zalije zahrádku, a přes den je sluníčka tak akorát, aby si člověk dal venku s chutí odpoledne kávu nebo čaj, a k tomu něco dobrého. Třeba minipáje pro Zuzku na přivítanou z prázdnin. Veškerý obsah koláčků je z naší zahrady, i když přiznávám, že třešně a zahradní směs jsou z mrazáku.

Protože byl poslední srpnový víkend, rychle jsem se vzpamatovala, a došila osmou řadu BOMu Row-by-row od německých patchworkářek. Jsem za půlkou, už jenom čtyři řady, bordury a proquiltovat. Tady tedy ne jenom, to bude pořádná směna....

¨

 Jako už mnohokrát, vyhlásila jsem úklid šicí dílny. Ale tentokrát na to jdu jinak. Připravila jsem si hromádku látek, které chci urychleně zpracovat, a žádné jiné si nedovoluji vytahovat, dokud tam nějaké budou. Tedy pokud je nebudu potřebovat do kombinace s těmi vytahanými. Tentokrát se na rozjezd na hromádce objevily dvoje dětské vyřazené rifle, zbytek látky pro Zuzčiné puntíkaté sukni a "ošklivá" látka, se kterou si nevím rady už pár let. A mám nad čím přemýšlet.

Dneska jsem zpracovala jednu nohavici. Nic moc, já vím, ale aspoň něco. A většinu puntíkatého zbytku. A zbytky zpevňovacích výplní. Takže jeden malej, tlustej, a jeden velkej, hubenej. Pat a Mat. Snad se budou někdy na něco někomu hodit...