27. listopadu 2011

Včera jsme zahájili advent. Poněkud hekticky, ale krásně....

Dopoledne byla vernisáž betlému v lidušce, který je sestaven z prací žáků této umělecké školy za posledních cca dvacet let. Bylo až dojemné poslouchat tatinka, radujícího se nad svým psem/ovcí/kaprem, a současně i jeho dětí, ukazujících své čerty/anděly/ovce apod. Na vernisáži tančily i nejmenší baletky ze sboru, takže i naše Zuzka. Bylo dost náročné zachytit ve špatném světle mihotající se sněhové vločky a obláčky, tak omluvte kvalitu fotografií...

Byla i pohádka, ve které si Zuzka zahrála největší postavu - slona:-)))

Po obědě jsem pospíchala pomoci další dámě z našeho Dámského klubu instalovat stánek na adventních trzích. Letos jsem nějak nestíhala něco více připravovat, i když nápady byly, ale čas, a ke konci i nálada se staly zbožím naprosto nedostatkovým... Je mi to líto, ale co už nadělám. Míša ale prodávala jako o život a parádně si to užívala.

Tomášek zatím se Zuzankou prováděl babičku, dědu a neteř po své škole. Terezka se těší do školy k zápisu, ve škole se podepsala na tabuli, a dle svých slov se do školy těší strašně moc. Jen jí mrzí, že nemůže chodit do stejné, jako moje děti. Bylo těžké jí vysvětlit, že přes půl republiky se fakt do školy dojíždí denně těžko...

Pak jsme se s dětmi přesunuli do parku, kde probíhalo kulturní pásmo k zahájení adventu, které si nacvičily děti ze ZUŠ. Musím se přiznat, že už se těším, až aspoň týden neuslyším ani jednou operu O dvanácti měsíčkách, ani jednu koledu a ani jedno "večerní troubení místo loučení...! A myslím, že nejsem jediná maminka od nás z města. Zuzka zpívala jako o život, Tomík se letos odmítl zúčastnit (vloni zpíval operu O červené karkulce). Ale držel sestře palce v první řadě hned pod pódiem, rozhodnut jí zachytit, kdyby náhodou padala... No, nevím, jestli by spadla - bylo tam lidí narváno, že bylo těžké cokoliv upustit. A nakonec se rozsvítil stromeček, a advent - alespoň u nás - začal.

Nejmenší čertíci - předškoláčci - budoucí nadějné talenty...

Při opeře O dvanácti měsíčkách vystupovaly všechny děti z nauky. Zuzka byla ve druhé řadě...

... ale po zasypání zlých macech a Holen byla najednou v řadě první.

Krásně jim to zpívalo. Děti si to očividně užívaly.

A tady už nástup na koledy - sbor a sóloví zpěváčci.

Krásný advent i Vám všem!

25. listopadu 2011

Řečeno slovy klasika (mírně upraveno) - Tento styl zimy zdá se býti poněkud podivným... Venku mlhavo, inverze nás pevně drží ve svém objetí, až se špatně dýchá, ale povolit nechce. Občas na jeden-dva dny zahlédneme jasnější oblohu, aby mrazivé sevření mlhy a mžení zdálo se být ještě tvrdším a pevnějším.

V tomto nečase se snažím zlepšit si náladu různým tvořením. Pozítří bude první adventní neděle, takže vše probíhá ve znamení blížících se vánoc. Kupují se poslední dárky, dokončuje výzdoba interiéru i exteriéru, bohužel pouze domu, nikoliv mé osoby. Asi bych se měla nad tím zamyslet. Adventní svícen jsem už ukazovala, tak na co bych vás nalákala dnes? Adventní kalendáře si nechám na prvního prosince, nebo tak přibližně, tak třeba věnec na dveře? To by šlo... Mám ráda jednoduché věci, navíc venku věnec prověřuje kromě nezbedného větru a ostrého deště, štípavého mrazu a nepříjemné námrazy také rozpustilý pes a zvědavá kočka. Takže i věnec na dveře, vítající příchozí návštěvy (kolikpak jich asi letos bude?), je jednoduchý a prostý. Trocha proutí, pár perliček jako zmrzlých kapiček roztátého sněhu, a k tomu nezbytná mašle... Asi jí  časem vyměním za stuhu z bílé organzy, která bude jako zhmotněná mlha, ale po několika týdnech inverzních mlh mi to přišlo poněkud morbidní....

Do toho všeho shonu kolem přípravy vánoc pilně trénuji s dcerkou na její zítřejší velké veřejné vystoupení. Každému by stačilo jedno, ale naší malé cácorce ne - dopoledne bude tančit s baletem při odhalení keramického betlému, odpoledne zpívat se sborem operku Dvanáct měsíčků, ale i koledy se sólisty.... Tak jí budu zítra pilně fotit a hlavně - držet jí pěsti, aby vše zvládla, co nejlépe, a pořádně si to užila.

Náš klub také bude mít malý stánek na adventních trzích. Děti se moc chtěly také zúčastnit, tak pilně se mnou skládaly origami svícínky. Máme jich několik druhů, tak se třeba někomu budou líbit, a přihodí jim do kasičky nějakou kačku na dárečky pro kamarády (a třeba i maminku???:-)) ). Zvládly jich 21 (nebojte, umím počítat, ten jeden navíc jsem do záběru nedávala...).

Tak nám zítra držte palce - dcerce, ať vše zdárně odtančí (a nezakopne a nespadne z pódia - je to docela vysoko:-) ), ať nezapomene slova a nezamrznou jí v tom hnusném počasí noty v krčku, a já ať to všechno stihnu a zvládnu.

Krásnou první adventní neděli všem!

22. listopadu 2011

Dlouho jsem už nic nenapsala, jaksi není čas:-( Žiji hekticky, a nemohu najít záchrannou brzdu....

Minulý týden jsem vyzdobila náš byt novým adventním svícnem. S dětmi jsme se dohodli, že letošní barevná kombinace na vánoce bude červeno-bílá. Tak sháním a vyrábím doplňky v těchto barvách.

Adventní svícen jsem letos pojala v podlouhlém tvaru - přece jen se pak k tomu stolu lépe srovnáme... Mám ráda netradiční tvary s trochou tradice, takže když jsem letos objevila korpus ve tvaru oblouku, neváhala jsem ani minutu. Zuzanka mi ho schválila, tak už nám zdobí jídelní stůl....

30. října 2011

Včera jsem byla na výletě. S kamarádkou jsme vyrazily se zájezdem, který organizovala Monika Brýdová, do Wiesbadenu na výstavu Kreative Welt.

Jely jsme pohodlným autobusem. Po příjezdu do města byla chvilku času, tak jsme si prošly centrum města, na náměstí na trzích koupily snídani, a pak už hurá na výstavu. Výstava byla zajímavá, ale dlouhá. Mrzelo mne, že se tam hodně věcí opakovalo - letošním hitem je v Německu evidentně scrapbook ve všech možných zdobných a ještě zdobnějších polohách. Omlouvám se, ale tahle záležitost mne nijak nezaujala, takže jsem to ani nefotila.... Těšila jsem se, že když je v Německu tak populární práce s papírem, že třeba nakoupím dětem origami papíry s různými motivy - ale bohužel. Ani jeden. Měli nějaké papíry na kusudama koule, ale byl tak tvrdý, že vystavované koule měly varhánkovaté sklady se sedřeným barevným papírem v hraně, což nebylo vůbec pěkné. Takže si musíme poradit nějak sami z českých zdrojů...

Hodně času jsme věnovaly té části výstavy, která se zaměřovala na patchwork, vyšívání a další ruční práce. Součástí výstavy byla i malá výstavka prací jednoho PW klubu z Wiesbadenu. Hodně věcí se ale nesmělo fotografovat, protože na vystavená díla prodávali vystavovatelé návody. To chápu, a proto se na mne nezlobte, není-li těch fotografií více. Těšila jsem se na frivolitky a paličkování, tak oblíbené v Německu, ale bohužel - nebylo tam skoro vůbec nic. Z frivolitek vůbec nic, a z paličkování měla jedna vystavující staré paličky a jeden pár vzorů, ale fakt pár. Holt budu muset na výstavu do Prahy, na krajkářské trhy.

Celý den jsme si s kamarádkou řádně užily, domů se v pořádku vrátily, a tady je těch pár fotografií, které jsem zvládla udělat:

https://picasaweb.google.com/101127875548297686749/WiesbadenKreativWelt2011#

24. října 2011

Už jsem se dlouho neozvala, byl fofr, ale nezahálela jsem. Vyšívala, šila, a také štípala a řezala dříví - aby nám bylo u kamen teplíčko:-)

Než jsem se pustila do dalšího vyšívání, tak jsme posouvala výšivku v rámu - takto vypadala 9. října po posouvání :

9. října 2011 - celkový pohled

A když už jsem držela fotoaparát, vyfotila jsem rovnou i své vyšívačské a tvořicí místečko - takhle na mne dává pozor moje zaječice - hlídá, aby mne múzy často líbaly. Bohužel už nedohlíží na to, abych ty nápady také tak rychle realizovala:-)

můj kout

Konečně jsem se také dostala k záchraně waldorfské panenky - dostala jsem jí od známé - byla bez nožičky, pusinku vyšisovanou, nahatá... Dohodly jsme se s dcerkou, že já zastoupím pana doktora (přišiji kloubovou nožku, opravím pusinku), a ona vybere mezi svými panenkami a jejich oblečky ten, ve kterém to bude panence slušet a ve kterém se bude cítit fajn. Nakonec jí i dcerka zapletla a nazdobila vlásky... Panenka je jako nová, a její druhá maminka z ní má obrovskou radost.

Opravená waldorfská panenka

A samozřejmě jsem vyšívala. Pokořila jsem polovinu předlohy. Hurá! Akorát toho času do vánoc už tolik není, tak nevím, nevím, jestli to stihnu. Ale i kdyby ne - hlavně, když bude vyšito, vánoce budou i za rok, ne?

Stav k 23. říjnu 2011

Děti také nezahálejí. Chystají se na vánoce. Letos objevily kouzlo origami. Zkoušely hvězdičkový svícínek. Takhle to za jedno nedělní odpoledne dopadlo:

Hvězdné nebe???

vánoce po japonsku

Nejdřív zkoušely, jak by to vypadalo z
 jednobarevného papíru...











A pak z vánočního papíru - letos budeme mít červenobílé vánoce.....









A když nás tak viděly v pilné práci naše kytičky, tak se také pustily do pilné práce, a rozkvetly - a jak nádherně!

9. října 2011

Dnes byla typická podzimní neděle. Větrno, občas přeprchlo, chladno. Zatopili jsme si v kachlových kamnech, uvařili dobrý oběd, zahráli deskovou hru, podívali se na oblíbené nedělní Vraždy v Midsommeru, nastěhovali pár kytiček zvenku do teplíčka.... A při tom jsem po chvilkách pokračovala ve vyšívání vánoční podložky.

Dokončila jsem první skupinku domů. Komplet, včetně obšití a uzlíků. Při obšívání se mi líbí, jak výšivka nabývá kontur, jak se vylupuje... Tak se podívejte, jak se domečky vylouply:-)

Stav k 9. říjnu 2011

8.října 2011

Začal podzim. Skutečný podzim s plískanicemi, deštěm, chladem zalézajícím do všech pórů těla... Definitivně jsem pustila plynový kotel a poprvé zatopila v kachlových kamnech. Maličko. Aby nepopraskaly kachle. Za týden budou sálat krásné, příjemné teplo, které zahřeje na těle i duši. Někdy vám je vyfotím. Jsou krásné. Těším se z nich téměř každý den. Mám ráda teplo, které vyzařují, a hřeji si o ně záda i nohy. Mám ráda chlad jejich kachlů v létě, kdy si o ně chladím čelo rozpálené horkým sluncem....

Čím si ale potěšit duši, když je venku tak tesklivo? Dnes byl klub. Dámský klub. Vloni touto dobou jsme zahájili jeho činnost. Tedy spíš zahájily - když je dámský:-) Sešla se obvyklá partička. Uvařily jsme si obligátní čaj, posvačily různé buchty. Pochlubily jsme se tím, co kdo za poslední měsíc vytvořil, tím, co jsme vytvořily k tématu - podzim a halloween. Skromně musím přiznat, že jsem přinesla rozdělané prostírky. Slibuji je dětem už několik let, ale když jsme si daly téma na klubu, tak mne to definitivně donutilo jim je vytvořit. Menší a tlustší dýně je dcerky, Vyšší a hubenější dýně je syna. Už jsem vytrhala papír, přes který jsem je šila, mám nakreslené prošívání, tak snad brzy sem dám foto hotových výrobků.

Toto je moje zaječice, která sedí na okně u mého šicího a vyšívacího koutku.

Pohoda na klubu

Budoucí halloweenské prostírky pro děti

Vrátila jsem se nadšená, plná nových nápadů a chuti do další tvořivé činnosti. Mám tolik plánů, že jeden život nestačí.... Tak mi holt musí stačit ten, který mi byl dán, a snažit se do něj vtěsnat maximum toho, co bych chtěla zkusit, zvládnout, vyrobit, ukázat, dokázat, začít, dokončit.... Někdy to fakt není jednoduché.