Pomerančové potěšení

V listopadu a prosinci si užíváme výborných šťavnatých pomerančů. Uznávám, že v létě v Řecku, utržené přímo ze stromu, byly proti těm, co se nyní najdou v obchodech, nepřekonatelné, ale pokud nejste právě v Řecku a není sezona čerstvých pomerančů, kupte si je teď.

Takže dnes jsme byli nakoupit na víkend - zelí, čínské zelí, mrkev a pomeranče. Paní na pokladně nevěřila vlastním očím - myslím, že nenápadně kontrolovala, zda nám pod čepicí nevykukují dlouhé králičí uši:-)) Jenže já i děti milujeme zelí a mrkev, plus když jsem zahlédla ty krásné šťavnaté pomeranče, neodololala jsem a tvářila se, že na terase nejsou zazimované plné přepravky jablíček od babičky. Konec konců - změna je občas také nutná.

Doma před víkendem čisto a prázdno - bublaninu už jsme snědli, tak co teď. Oko padlo na pomeranče - co takhle zkusit pomerančové mufinky? Od nápadu k realizaci nebývá u nás daleko - Zuzanka hned utíkala do komory a volala, že máme oranžové papírové košíčky i žluté zdobení. Se zdobením mne trochu zaskočila - jsem myslela, že budeme mít obyčejné, nezdobené. No, změna, něco během pečení vymyslíme...

Jako těsto jsem použila univerzální recept - 2 hrnky polohrubé mouky smíchat s 1/4 hrnkem cukru a 1 lžící prášku do pečiva. Do této směsi jsem nastrouhala kůru z jednoho pomeranče (nemáte-li bio, dobře kůru umyjte teplou vodou). Z ostrouhaného pomeranče jsem vymačkala šťávu, doplnila mlékem na cca hrnek, přidala 1/4 hrnku oleje a 1 vejce, a rozšlehala metličkou. Tekutou směs jsem rychle vmíchala do suché, a okamžitě naplnila košíčky. Pekly se na 180 stupňů necelých 20 minutek.



Mezitím jsem se Zuzankou vymíchala královskou polevu, ve které jsem zaměnila citronovou šťávu za šťávu z 1/2 pomeranče. Takže jeden bílek, špetička soli, šťáva z půlky pomeranče rozšlehat na mírnou rychlost. Přidávat po lžicích moučkový cukr, dokud nemáte požadovanou konzistenci - Zuzanka chtěla tlustou vrstvu (miluje vše hoooodně sladké), takže jsme dali hodně cukru a na mufinky nastříkali zdobičkou.





Polevu jsem dávala na ještě teplé mufinky - hezky přilne, a mufinky díky papírovému košíčku a zatáhnuté polevě nevysychají. Po nastříkání polevy je možné ještě mufinky na chviličku strčit pod gril - pak máte polevu "pusinkovou", jak říká Zuzanka.

No, a než nám mufinky dostydnou, tak Zuzanka složila vánoční domeček - jsou to něco jako 3D puzzle, velmi jednoduché, ale udělaly velkou radost. Končí u nás hračkářství, tak měli výprodej a Zuzanka mne tam uprosila na tento domeček a adventní kalendář Bratz. 

Zespoda domečku je dokonce natištených pár řádků pro přání nebo věnování, ale to Zuzanka nevyplňovala. Myslím, že by to mohl být pěkný drobný dáreček pro někoho blízkého.





Moc by se nám z této série líbil kostelíček, ale ten už u nás neměli.... Bohužel.

Záložkovaná

Nepsala jsem tu nedávno, že mne bacil záložkový bacil??? A že tedy tentokrát pořádně. Pár záložek už mi z hromádky stačilo zmizet před focením - děti potřebovaly pro kamarády, pro sebe, pro spolužáky... Ale pár jsem jich ještě uchránila - budou se hodit do vánočních balíčků pro paní učitelky a pány učitele. Tedy doufám, že ještě ten měsíc doma vydrží...

Kytičkové záložky jsou vyšívané na plastovou kanavu, bavlnkami Norma z dědictví po kamarádčině babičce. Předlohu jsem našla v Malování jehlou.











Tygrová a řecká záložka jsou ze stejného časopisu, jen se původně jednalo o předlohy na korálkové náramky. Vyšívané jsou také zděděnými bavlnkami Norma, a ta tygrovaná navíc štepovačkou - ale když ona měla tak nádherně lososovopomerančovou barvu - té by bylo na ponožky škoda. Nehledě na to, že takové ponožky snad doma ani nemáme... No, možná Zuzanka.

Ad Zuzanka - blíží se termín podzimního vyšívačského srazu. Tomáškův obrázek zakoupený na jarním megasrazu jsem již vyšila (Londýnský autobus), a tak bylo nutné rychle vyšít i Zuzančin - Koťátko Hang in there od firmy Dimensions.











Oproti originálu nemá vyšitý nápis. Zuzanka ho chce zakomponovat do obalu na čtenářský deník. Málo platné - obrázků má v pokojíčku spoustu, a vzhledem k tomu, že celou jednu stěnu má šikmý strop, a u druhé stěny stojí skříň a visí zrcadlo (naše malá parádnice se musí pořádně prohlédnout, to je jasné), tak místa na věšení obrázků moc není.











Minulý týden mi došla poštou malá sadička od firmy Vervaco (moc děkuji, Ladušo). Konvičky jsou úžasné, barvičky mne úplně nabíjí. Celá rodina navíc milujeme čaj - jakýkoliv. Bez čaje nemůže začít žádný den. Nevydržela jsem, a hned začala vyšívat. Součástí sadičky jsou malé čtverečky aidy 18ct - je nezbytné vyšívat v ruce, a to dlouho nevydržím - dostávám křeče do rukou. Ale nevzdám to. První obrázek se už pomalu klube. Doufám, že brzy budou hotové všechny tři. Po zarámování si je pověsím na komín mezi kuchyní a pokojem. Moc se na ně těším....









Samozřejmě, nejenom vyšívám. Zuzanka měla minulý týden vystoupení se sborem na galakoncertu místní ZUŠ. Podívaná to byla nádherná - děti hrály, tancovaly, zpívaly, hrály divadlo - šikovné byly všechny. Je vidět, že je to baví a že se jim učitelé věnují. Potlesk celého sálu ve stoje pro paní ředitelku byl díkem všech rodičů a prarodičů těm, kdo jejich děti a vnoučata vedou k lásce k hudbě, tanci i divadlu.

...oooo, ty jsi má, levandulová, nádherně celá, celičká - mufinková:-)))

Miluji levanduli. Její vůni, barvu, listy, texturu, prostě vše. (Jenom nesnáším levanduli v ložnici - nemůžu z té vůně spát, trošku paradox, že?)

Moje dcerka miluje muffinky. Nebo cupcaky? Jaký je mezi nimi rozdíl? Na jednom chytrém blogu jsem zjistila, že muffiny je takové rustikální pečivo, vyrábělo se k běžné svačině, sladké i slané. Základem je rychle zamíchat a upéct. Dlouhým mícháním prý těsto "ztěžkne" a nebudou dobré. Muffiny se nezdobí a jejich průvodním znakem je vyběhlá čepička nad papírový košíček.

Cupcaky jsou prý obdobou našich košíčků nebo dortíků. Neměly by vyběhnout nad košíček, měly by zůstat hezky rovné, aby je bylo možné pěkně nazdobit krémem. Někdy se do nich dělají i dírky na krém či jinou náplň. Těsto se používá piškotové nebo třené.

Tolik chytrá slova z internetu, volně převedená z angličtiny do češtiny. Zajímavé....

Dnes bylo hodně pošmourno, pršelo, smutno a neveselo. Napadlo nás prosvětlit si sobotu vzpomínkou na léto. Nedávno jsme koupili sešitek s recepty na muffinky, oko padlo na muffinky levandulové - ano, to je přesně to, co dnešní podzimní den potřebujeme! Sušené levandule máme spoustu, tož proč se do toho nepustit.

Ponořila jsem se se Zuzankou do lednice a špajzky - mouka, cukr, máslo, vajíčka, mandle, levandule - vše doma bylo. Dostali jsme ale chuť na krásnou čepičku - tj. chtěli jsme cupcake, dortíček, víkendovou dobrůtku. Tož proč neudělat krém z čerstvého sýra. Doma sice nebyla ani Lučina, ani měkký tvaroh, ani Philadelphia (která nám asi chutná nejvíc), ale ani pomazánkové máslo, pouze čerstvý sýr Linea z Lidlu. Řekli jsme si - čerstvý sýr jako čerstvý sýr, pořád je to té Philadelphii podobnější jak pomazánkové máslo nebo měkký tvaroh. Zuzanka zaběhla do cukrárny pouze pro fialové potravinářské barvivo (chtěla mít krém fialkový jako levandule), a rovnou vzala i nějaké cukrové zdobení - asi měla pocit, že jeden velký vrchem plný šuplík různého zdobení je málo...






Těsto podle receptu je sušší (možná Zuzanka špatně hlídala troubu, trošku se nám bábovičky uprostřed propadly, i podle chuti jsou blíž spíše košíčkům z křehkého těsta. Bábovičky jsou nádherně levandulově voňavé, chuťově vynikající. Příště zkusím těsto trošku naředit mlékem, bylo dost tuhé, v košíčkách se rozlilo až během pečení.


Do krému jsme měli asi dát více barviva, aby byl fialovější, ale nevadí. Ale! Linea z Lidlu během tření s cukrem hodně zřídla, pokud byste jí používali, tak přidat nějaký ztužovač, třeba želatinový zastudena, nebo ztužovač šlehačky, krém dost teče. A to toho sýra bylo o 50g méně, než obvykle používáme. Chuťově je ale krém výborný - lehounký, nadýchaný, sladký i navinulý.

Recept:

Bábovičky:

130 g hladké mouky
125 g moučkového cukru
130 g másla
150 g bílé čokolády
2 vejce
1/2 balíčku prášku do pečiva
2 lžíce mletých mandlí
1 lžíce levandule (čerstvé nebo sušené)



Vyšlehat máslo s cukrem do pěny, postupně přidat vejce a rozehřátou čokoládu. Vmíchat mouku, prášek do pečiva, mandle a levanduli. Naplnit košíčky a péct ve vyhřáté troubě cca 30 minut (u nás stačilo bohatě 25, a asi by mohlo být i méně).

 

 

 

 

 

 

 

 

Krém:

1 šlehačka
250 g čerstvého sýra (Philadelphia, Duko, Lučina, ale lze i pomazánkové máslo, měkký tvaroh apod.)
50 g moučkového cukru
potravinové barvivo (nemusí být)

Sýr utřít s cukrem dohladka, obarvit potravinovým barvivem. Šlehačku ušlehat na pevno, vmíchat sýrovou směs, nechat alespoň hodinu vychladit.

Na vychladlé bábovičky nastříkat krém zdobičkou s velkou hvězdičkou. Dozdobit dle svého uvážení.







Dobrou chuť.

Dušičková nálada...

Dušičková nálada - co k ní říct? Smutno a bolavo na duši, návštěvy hřbitovů zapálené svíčky venku i doma, vzpomínky na milé a blízké, kteří nás už opustili....


 Tomášek vyrobil na hodinách keramiky tento svícínek. V nastalých dlouhých večerech nám svítí k dobrůtkám i horkému čaji.











K čaji jsem dnes se Zuzankou upekla mufinky podle časopisu Vařečka - Muffiny. Od babičky jsme si přivezli několik bedýnek jablíček, tak Zuzanka vybrala hned mufinky jablíčkové, se skořicí a mandličkami. A protože jí recept připadal takový chalupářský, dala těsto do modrobílých kostičkovaných košíčků. Vyskládali jsme je na nový skleněný etažérek z Ikea.

Mufinky s čepičkou ze šlehačky, k tomu horký čaj s citronem a medem - výborná svačina po návštěvě hřbitova, odkud jsme se vrátili celí prochladlí - vítr byl dnes hodně studený.


Recept na jablíčkové muffinky:

250g polohrubé mouky, 125g másla, 120g cukru krupice, 5 lžic mléka, 2 vejce, 2 větší jablka, lžička mleté skořice, lžička prášku do pečiva, 1 skořicový cukr, špetka soli, mandle

V míse vyšleháme vejce společně s curkem do pěny. Pak přidáváme postupně změklé máslo, mléko, strouhaná jablka, skořici a nakonec mouku s práškem do pečiva. Vymícháme jemné těsto, kterým plníme košíčky nebo formičky na muffiny. Před pečením muffiny posypeme nakrájenými mandlemi (Zuzanka zdobila celými). Pečeme ve vyhřáté troubě cca 25-30 minut.
























A takto jsme dnes nazdobili "okýnko" manželovi - Zuzanka koupila červený věneček, na keramice vyrobila dýni, Tomášek vyměnil baterie ve svíčkách, venku jsme zapálili svíčku od nás i obou babiček.... Moc nám schází. Všem.

Říjnové podzimní (snění) tvoření

Podzim už rozehrál všechny melancholické tóny - u nás u řeky začaly ranní husté mlhy, občas už člověk musí škrábat auto zvenku, stírat skla zevnitř, vlhko je celý den. Ale kolem poledne vykoukne sluníčko, rozsvítí žluté a rudé listy keřů, rudé pruty svíd, ze kterých už listy opadaly, děti najdou poslední maliny a jahůdky, a je zase krásně, teplo, a spolu s kočičkou a pejskem si i my, lidé, vyhříváme na sluníčku své kožíšky, jako kdybychom mohli to teplo na nadcházející zimu naakumulovat.

Večery jsou delší, a tak častěji vytáhnu ruční práce. I to je důvod, proč podzim miluji. Konev horkého čaje, teplá kachlová kamna, pěkný film a ruční práce v ruce - co mi může chybět?

Už jsem psala, že jsem dokončila paličkovanou dečku podle Ivy Proškové. Už je součástí podzimní výzdoby okýnka v kolumbáriu na hřbitově. Teď paličkuji prostorovou vánoční hvězdu...









Měla jsem obrovské štěstí, že mne mezi sebe vzala děvčata ze Stružince a okolí. Občas mezi ně jezdím pookřát a prohnat svůj šicí stroj. Zatím si s sebou nevozím svůj úžasný milovaný traktůrek Janome, ale starou věrnou Veritasku, ale i tak s nimi dokážu našít spoustu věcí. Tentokrát jsem ušila malou vánoční hvězdu podle Leny na papír - chtěla bych ušít ještě jednu, v upravené barevnosti. Na novou sedačku patří nové větší polštáře, tak toto by mohly být první povlaky na ně.




Ze zbytečků látek jsem ušila Tomáškovi obal na knihu - sice se tvářil, že tam má i krajku, ale nakonec ho velmi rád popadl a už v něm má knihu. Budu muset ušít podobný pro Zuzku, jenom víc zdobený...









Aby to Zuzance nebylo líto, tak jsem pod dohledem Jehličky ušila pytel na balet apod. Děvčata šila v safari a indiánském stylu, já slaďoučce růžový s kraječkama. Bála jsem se, jak to bude vypadat, ale dopadlo to docela dobře. Báglík má i kapsy na drobnosti - Zuzka už ho obsadila a vyzkoušela v praxi. Akorát ještě musím dokoupit novou šňůru na zavazování - tahle je jen provizorní, sehnaná narychlo.

A nakonec jsem si ušila jenom takovou drobnůstku na hlouposti, co se nám pořád válí po kamnech - sirky, svíčky apod. Prostě pytlík na cokoliv.











Součástí šicího maratonu byly i vánoce. Ano, tak moc se těšíme na vánoce, že děvčata zorganizovala vánoce se vším všudy - byla hrachová polévka, bramborový salát, řízky, ozdobený a osvětlený vánoční stromeček a zabalené dárky. I koledy jsme zpívaly:-) Dávaly jsme si sedáky, aby nás netlačily u toho šití prdelky... Já dostala od Jehličky tento:

Pro Líbu jsem ušila riflový se srdíčkem:

A tady jsou všechny dárečkové sedáky, už vybalené:

Přišel podzim - a s ním přišly záložky...

Už několikrát jsem tu na blogu psala, že s příchodem podzimu mne napadne bacil záložkovací. Se začátkem topení v kachlových kamnech a vařením konvic čajů všech druhů na mne padne chuť a touha vyrábět záložky - háčkované, frivolitkové, paličkované, vyšívané... Ani letos jsem nebyla tohoto bacilu ušetřena. Už mám záložky dvě - jednu paličkovanou:






a druhou vyšívanou:





Včera jsem s dětmi byla na výstavě Tutanchamon - Tomášek mne už dlouho přemlouval, že by tam jel moc rád. Já jsem stále váhala - nechat Zuzku doma tak dlouho si ještě netroufám. Ale nakonec mne kamarádky a známé přesvědčily, že se výstava bude líbit i jí - a měli pravdu. Úžasné bylo, že audioprůvodce bylo možné nechat přepnout na dětskou variantu výkladu, takže si Zuzanka vystačila sama, nechodila se ptát, co které slovo znamená, a moc si celou výstavu užila.

Blížíme se k holešovickému výstavišti:

Nasadit audioprůvodce a hezky otestovat, zda vše funguje, jak má:















Socha, ze které byly odstraněny všechny nápisy se jménem Tutanchamona, až na ten, co se skrýval na zádech:

Mumie:













Náhrdelník (nádherná práce...)














Zlatá posmrtná maska (asi to nejznámější z Tutanchamona):

Dneska jsem dětem uvařila dobrý oběd, a ony upekly mufinky, i je nazdobily. A ano - už máme doma tematickou výzdobu - halloweenský ubrus a prostírky:)  Nechte si chutnat!

Samplerová deka - hotové bloky, vymýšlím sestavení

V Dámském klubu jsem se dozvěděla, že děvčata v klubu chtějí šít patchworkovou samplerovou deku podle knihy Květy Sudové. I když už na klub téměř nedocházím, tak mne společné šití nadchlo, knihu jsem si zapůjčila v knihovně u nás ve městě a do dalšího klubu jsem urychleně ušila první dva bloky. Na klubu jsem se zklamáním zjistila, že většina děvčat projekt společného šití vzdala.

Ale když už jsem první bloky měla ušité, tak to přece nezvdám, no ne? Tak jsem se kousla, a rozhodla, že tu samplerovou deku fakt ušiji. Na květnovém šicím víkendu jsem ušila dalších osm bloků. Hotové bloky vypadaly takto:

Nedávno se u Světlušky objevila výzva ke společné likvidaci kostlivců a ufounů. A protože jich mám požehnaně, a tak krásně se ta výzva sešla s mou nedávnou bilancí ufounků tady na blogu, tak jsem se přihlásila, že dokončím tuto deku. V minulém týdnu jsem dokončila zbývající dva bloky. Teď si čmárám na papír různé možnosti sestavení této deky - navrhované vypracování v knize se mi moc nelíbí, ráda bych zkusila zase něco jiného.