Přeskočit na hlavní obsah

7. dubna 2012

Jsem doma sama - děti jsou u babičky a dědy na velikonočních prázdninách. Vím, měla bych uklízet, mýt okna, pracovat na zahradě... No, něco z toho dělám - trochu... Včera jsem třeba zbourala poloshnilou pergolu u udírny. Už několik let jsem měla podezření, že není ani trochu bezpečná, ale včerejší bourání mi dalo za pravdu. Ufff, letos bych se opravdu bála, že na děti spadne - rády si tam vzadu na zahradě hrají a staví bunkry.

Ale také je mi líto věnovat veškerý volný čas aktivitám, které musím provést tak jako tak. Takže jinde jsou napulírované domy a byty, u nás jsou všude nitky - protože já šiju. A strašně moc si to užívám. Jediným kazem na celé té kráse je to, že šiju resty - sliby z minulého století, kostlivce z pravěku... Ale neva - hlavně, že šiji:-))


Včerejší odpoledne a večer jsem strávila nad dalším prvorepublikovým slibem. Zuzance jsem slíbila, že jí vlastnostrojně ušiju šaty. Aby měla jedny echt od maminky. Koupily jsme spolu látku od Free Spirit s názvem Pinnacle Brocade. Je nádherná, barvy jsou podstatně zářivější, žlutá je skoro až "jedovatá", ale v životě by mne nenapadlo, že moje sladká holčička sahne po takovéhle látce. Asi už to byly příznaky toho, že sladké růžové období odchází...




Původně jsme na živůtek koupily slabounký bleděmodrý fleese, neboť šaty měly být zimní. Jednak mi to jaksi časově nevyšlo, a jednak mi ta látka k pocitu ledové královny neladila - ta žlutá a zelená v mně evokuje spíš jaro. Nedávno jsem byla v Praze, a protože jsem věděla, že budu mít tento víkend volno, koupila jsem bleděmodrý úplet. Na PW výstavě v Praze jsem si nechala poradit od p. Haišmanna nejlepší jehly na šití úpletu (Super Stretch), v manuálu na svém stroji jsem si nastudovala, že má speciální steh na šití úpletů, aby švy zůstaly ploché, zhluboka jsem se nadechla, a pomocí střihů od kamarádky z Dámy (děkuji Mikii!) a Zuzčina trička jsem stvořila střih a POPRVÉ V ŽIVOTĚ JSEM STŘIHLA DO NOVÉ LÁTKY při šití oděvů. Dušička byla ve mně maličká, že i vodník by jí musel hledat s lupou, ne-li s mikroskopem. Stroj opravdu ušil nádherně ploché švy, které krásně pruží (otvorem pro hlavu prostrčím hlavu i já - to jsem zkoušela, zbytek raději ne :-)) Šatky nejsou nijak spciálně začišťované - nemám overlock a bála jsem se, že když to začnu entlovat, že se to všechno začne hrnout. Takže jsem stříhala entlovacími nůžkami a modlím se, aby to stačilo. Práce mi šla krásně od ruky, bavilo mne to, a na veškerá vyrušení jsem reagovala nevrle.



Ovšem to nejhorší přišlo večer. Jak ozdobit? Zuzanka chtěla velký monogram. Celý večer jsem jí na živůtek vyšívala nádherné zakroucené Z. Jenže mi pak ty šaty připomínaly můj gymnastický dres (měla jsem na něm vyšité obrovské kroucené J). Navíc mi k tomu stylu látky i šatů vůbec neladilo. Takže kolem půlnoci jsem vzala nůžky a milý monogram vypárala. Šaty přeprala a modlila se, aby to nebylo vidět. Ufff- úplet je naštěstí kvalitní a já vyšívala tupou jehlou, takže nic vidět nebylo. Z maličkého oříznutého zbytečku látky jsem udělala ragovou růžičku, a ta mi k těm šatům přišla podstatně hezčí. No, když se Zuzce nebude líbit, tak jí odpářu a holt tam ten gymnastický monogram znovu vyšiji....



Takže shrnuto a podtrženo - Zuzanku letos beránek nepokaká:-)))

A já jen doufám, že až se vrátí, budou se jí šatky líbit....

Komentáře

  1. Ty ses nějak rozjela, jsi sama doma a máš roupy :-) Šaty jsou nádherné, z úpletu jsem nikdy nešila, moc se ho bojím. A Ty to máš dokonalé!
    Hezké velikonoce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanko, dokonalé to zdaleka nemám ... Ale moc ti děkuji za milá slova.

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře! Jsou pro mne moc důležité. Jana

Populární příspěvky z tohoto blogu

27.1.2018

Pokračuji v červené dece z babiččina kanafasu. Původní bloky jsou dokončené.


Ale Zuzka usoudila, že je to malé, takže budu přidělávat dalších šest. Teď je otázka, jaké vzory tam dát...


Vyšila jsem srdíčka stonkovým stehem. Ať se trošku liší od té předchozí, modré. Tam byly jen obrysy. Modrou deku najdete tady.


Vlastně mne tak napadlo, že ta modrá byla poslední moje došitá PW deka. Reakce na mé tehdejší šití nebyly moc vlídné, a já od té doby nebyla schopná žádnou další deku dokončit. Mám tu několik ufounků v různém stádiu rozkladu, a protože jaksi nemládnu, tak jsem se rozhodla všechny dokončit, protože hotové deky snad mí dědicové nějak využijí, ale blokovou skládačku vyhodí tak leda to popelnice.  :-( Takže od poslední deky uplynulo přesně pět let. Děsné...


A samozřejmě - Aurinka musí pečlivě vše vyzkoušet - látky a stavebnice prý jsou super měkké, deka bude jistojistě "pro kočku". Teď jak si to přebrat, že?




11.3.2018

Včera večer jsem dokončila další stránku na HAEDce Hanging Ornaments od Sandry Kuck, číslo 28 ze 64. Tímto jsem oficiálně za polovinou obrazu. Kdyby vám ty počty nevycházely, tak poslední řada stran má jen pár řádků, takže sice píši, že výšivka je na 64 listů A4, ale ve skutečnosti bych měla počítat o osm méně.



Jinak po mrazech minulý týden bylo tento víkend vysloveně jarní počasí. Které mi připomnělo, že je třeba začít myslet na léto - takže jsme se Zuzkou vysely rajčata, papriky, lilky, brokolice a další rostlinky, které nám, doufejme, budou dělat v létě radost svými plody.

Já nevydržela, a objednala k našim leknínům (kvetl zatím jenom jeden) fontánku, takže zase budeme mít malé vylepšení na terase. Už se těším, až zazimované květiny vystěhujeme z dílny, a já jí zase budu mít pro sebe... Do té doby už bych měla běhat jako srnka (pevně tomu věřím), tak to bude super.

PS: Asi jsem nakazila i Zuzku, protože ta si objednala semínka "živých kamenů". Tak jí budu držet pěsti, aby…

25.3.2018

Sundali mi sádru, chodím jenom o francouzské holi, protože ještě noha není úplně srostlá. Prý tak z jedné třetiny. Ale kvůli kotníku je to údajně takto lepší. Třikrát týdně rehabilitace - magnetoterapie a vířivka. Začíná mi chybět čas. A to mi ještě v noci na dnešek jednu hodinu sebrali díky přechodu na letní čas.

Takže je vidět, že ani na ruční práce není tolik času. Minulý víkend jsem vyzkoušela šití - pohnula jsem se Zuzčinou červenou dekou, ale celý týden to zůstalo ve stejném stavu.



Ještě musím našít červeno-bílé rozdělovací bordurky mezi,a  po přeměření doplnit na finální bordurou na požadovanou velikost. Jenom se bojím, jestli budu mít dost materiálu. Toho kanafasu už zase tolik nemám :-( Omlouvám se za kvalitu fotek, ale na jedné noze se fotí blbě - a ten večer mne obě - nemocná i zdravá - bolely řádně. A deku pro příště fotit jedině fotoaparátem, ne jenom mobilem. Slibuji.

A protože se jaro hlásí, i když se to nezdá, vyseli jsme první semínka - rajčata, lilky, papriky, dýně. …